Menai Strait

Včera jsme měli další dlouhý den, během kterého jsme dojeli k Menai Strait. Je to úzký průliv mezi pevninou Walesu a ostrovem Anglesey. Rozhodli jsme se nejen kolem celého Anglesey, protože zase tolik času nazbyt nemáme, a navíc jsme Menai Strait ještě nejeli.
Musí se tu jet s proudem, který teče dost rychle, bohužel na jednom konci se otáčí dříve než na druhém, a tak jsme měli dost naspěch. Menai Strait je taková místní riviéra, je tu spousta plachetnic a velkých domů a menších paláců a vůbec to tu vypadá hezky.

20120523-203423.jpg

Podařilo se nám projet až za druhý most, kde už se rozšiřuje a my jsme byli schopni jet proti proudu.

20120523-203520.jpg

Kromě proudů je Menai Strait a vlastně celá oblast tady náročná i množstvím mělčin a písčin.

20120523-203328.jpg

Už jenom najít ten správný kanál, aby jsme do ní mohli vjet nám dalo zabrat, a také najít vhodné místo na spaní, abychom nemuseli nosit loďe kiloetry pískem či blátem. Nakonec jsme stanovali jsme na Šibeničním vrchu.

20120523-203655.jpg

Druhý den byla mlha, viditelnost 150 metrů a my museli jet pěkně u břehu. Na druhou stranu jsme si jej mohli trochu prohlédnout a našli jsme výklenkem ve skále plný malovaných kamínků.

20120523-203558.jpg

Pro Terezku

Naše pádlování během posledních pár dnů bylo dlouhé a únavné. Ani né tak podmínkami, i když náš přítel vítr stále foukal proti, a to by ohledu kterým směrem jsme jeli, ale hlavně monotónností. Objížěli jsme Cardigan Bay a vše, co se zdálo kousek, bylo daleko a poslední přejezd (40km) byl dlouhý, pomalý a únavný, navíc při každém zpolamalení jsme se posouvali zpět ( vítr, proud).

20120521-200150.jpg

Na druhou stranu jsme měli čas toho hodně vidět, a dokonce jsme ti Terezko, vyfotíli i ty delfíny.

20120521-195645.jpg

20120521-195810.jpg

A také další papuchálky a nějakou tu medůzu.

20120521-195851.jpg

20120521-195933.jpg

20120521-200354.jpg

Nakonec jsme viděli i volavku na poště. A to už před tím, než jsme si dali pivo.

20120521-200045.jpg

A budou tam vlny? II

Víme, pořád se nás ta hláška drží.
Steve nás ráno opustil do práce, a i když se nám u něj moc líbilo, i my jsme jeho dům nakonec opustili. Dnes jsme vyráželi s tím, že kamkoliv dojdeme, je dostatečně daleko, byl silný protivítr, který proti proudu vytvářel pěkné vlny.
Navíc předpověď se má lepšit, tak nebylo kam spěchat, a kdyby nás to fouklo zpět, víme, kde zaklepat.
Běhempádlování jsme si vzpomněli na kameru, takže krátké video je tu. Jo a Michal měl trošku zážitek, když musel na záchod, ale nedal si říci, šel třikrát, brr to muselo studit.

Dva dny v Pembrokeshiru

Tři noci v Barafundle Bay stačily a opět byl čas se posunout. Navíc jsme večer před odjezdem dostali dva emaily nabízející nám pomoc, ubytování se vším všudy a pár cenných rad. Jednu nabídku jsme s díky odmítli, protože jsme se museli posunout dál, druhou jsme vzali jako výzvu. Steve nabízel nejen sprchu, postel, polopenzi, ale i WiFi a dobití elektroniky, a hlavně informace z první ruky o další vojenské zóně, kterou budeme muset jet. Tato je totiž pěkně veliká, a on ji řídí. Cíl cesty byl jasný, Aberporth nějakých 130 kilometrů daleko. Chceme tam být co nejdřív.
To ovšem nebude úplně jednoduché. Tahle část pobřeží je dost členitá a mořské proudy zde tečou tak silně, že není možné, moc nebo dlouho, pádlovat proti nim, a tutíž si to člověk musí dobře naplánovat.

20120518-094000.jpg
Vyrazili jsme brzy ráno, v pět, jednak, abychom chytili proud, a také nás čekal úsek přes jednu z již zmiňovaných vojenských zón, kde jsou od devíti ráno střelby.

20120518-094059.jpg

20120518-094205.jpg
Užívali jsme si jedno z nejkrásnějších pobřeží a probouzející se slunce. Když už jsme si mysleli, že jsme z pásma venku, přijela loď. Pánové byli hodní, nabídli nám svezení nebo potáhnutí, aby nás měli rychle z krku. No jo, ale to by narušilo naši circumnavigaci vlastní silou, a tak se nedalo nic dělat, nabídku jsme slušně odmítli a dál pokračovali vlastní silou sledováni lodí, prý pro naší bezpečnost.

20120518-094256.jpg
Bohužel se proud otočil dřív než jsme chtěli a my museli tlačit proti němu. Chtěli jsme se dostat co nejblíže Jack’s Sound a ostrovu jménem Skomer.

20120518-094350.jpg
Povedlo se, teď si počkáme na další pojízdný pás, ať můžeme projet až za Ramsey Sound. Našli jsme pěknou pláž a na hodinku oba krásně na sluníčku usnuli, probudili jsme se akorát, když moře začalo olizovat Michalovu loď, bylo třeba je posunout výš. Po dvou hodinách jsme vyrazili.
Skomer, Skokholm a Ramsey jsou ostrovy v západním Walesu, které jsou vyhlášeny přírodní a námořní rezervací. Takže jsme konečně viděli puffiny (papuchálky), bohužel fotka je rozmazaná.

20120518-094451.jpg
Pojízdný pás nás krásně vezl, tedy taky jsme museli pádlovat, ale bylo poznat, že pro jednou je moře s námi, a my jsme brzy prosvišťeli i Ramsey Sound bez nějakých zádrhelů. Ramsey Sound, umí být pro kajakáře pěkně zákeřný a občas jim připraví horké chvilky. Nám byl přívětivý a za ním jsme konečně viděli delfíny. Bohužel je člověk hned tak nevyfotí. Byly čtyři a pěkně si to plavali a vynořovali a zanořovali kolem nás. Byl to dlouhý den, ale stál za to.

20120518-094550.jpg
Další den opět začal brzkým budíčkem a naskakováním na jezdící pás kolem Strumble Head. Stihli jsme to akorát, bez snídaně nám trvalo se sbalit hodinu a půl, proud jel dvě hodiny, no fofr. Ale objeli jsme vše, co bylo třeba a pak už se jen šinuli zátokami při břehu proti němu ( u břehu bývá slabší) až do Godwick na snídani a čekání na další spoj. Na druhou stranu jsme se setkali s dalšími tuleni, kteří nám naštěstí na kajak nelezli, tihle se tváříli pěkně namíchnutě, že je rušíme. A to jsme si jich, prosím, vůbec nevšímali.

20120518-094646.jpg
Po přestávce jsme vyrazili směr Aberporth, přidal se protivítr a trošku nás zpomalil, nicméně vidina sprchy a postele nás hnala vpřed. Delfíni, kteří se střídavě objevovali a mizeli nám těch šest hodin vcelku zpříjemnili. Jenom se nám je nedaří vyfotit. Naštěstí v Aberporthu mají jednoho dřevěného, a tak ho sem dávám místo těch opravdových.

20120518-094727.jpg

Barafundle Bay

Po našem úspěšném přejezdu na Lundy a z Lundy do Walesu jsme se těšili, jak si to posvištíme dál, a konečně doženeme dny ztracené díky špatnému počasí. Opět člověk míní a příroda má vlastní názor. Hned druhý den ráno, které jsme strávili v příjemné společnosti místního farmáře Andrewa, který nás svezl do obchodu a pozval domů na WIFI, jsme byli vyvedeni z našeho omylu.

20120515-142424.jpg
Zvedl se vítr, a než jsme vyjeli, foukal tak, že náš pohyb vpřed byl možný jen díky tomu, že nás tlačil proud.
Podařilo se nám to dotlačit na další pláž, o pět likometrů a dvě hodiny později, a bylo jasné, že dál se už nejede. Později vyšlo najevo, že zde ještě nějakou dobu pobydeme.

20120515-141551.jpg
Čeká nás úsek asi 15 kilometrů bez přistání podél útesů, s poměrně silnými proudy. Kombinace tohoto, předpovědi počasí, hlavně síla větru, směry proudů a nutnost projetí vojenského prostoru, kde se střílí na moře, hodně, často a ostrými, nás přinutila zůstat tři noci.

20120515-141734.jpg
Místo jsme si nevybrali špatné, i že břehu je vidět jak jsou útesy úchvatné a krajina zajímavá, však také hned jak jsme přistáli nám několik známých hlásilo, že jsme si vybrali jedno z nejhezčích míst.

20120515-141616.jpg
Zítra ráno to vypadá, že se bude dá jet, vítr i proud by měli spolupracovat. Jen musíme vyjet brzy ráno, ať stihneme těch patnáct kilometrů vojenského pásma projet před půl devátou, od kdy se zase bude střílet. Pořád nás nepřestává udivovat, jak jsou Britové militantní a kolik mají munice.

20120515-141648.jpg

20120515-141712.jpg

JE ZAKÁZÁNO NASKAKOVAT DO KAJAKU ZA JÍZDY

Na Lundy jsme nakonec zůstali déle, než jsme chtěli a nebylo to vůbec špatné. Po celé dva dny jediné co jsme slyšeli, byla mlhová siréna. Z druhé strany déšť a mlha a vítr byly vyváženy přívětivou atmostférou v místní Marisco Tavern. Dobře tu vařili a navíc měli police plné knih, takže jsme nakonec každý dvě přečetli. Lundy se nám velmi líbily.

20120513-114350.jpg
Nicméně vše musí jednou skončit. A tak v sobotu, kdy se vítr utišil na F3 až 4, jsme vyrazili. Vstali jsme brzy ráno a v šest jsme byli na vodě. Ráno bylo klidné, slunce už svítilo a tuleni nám zpívali na rozloučenou.

20120513-114419.jpg
Jakmile jsme opustili ostrov, začalo foukat a moře se pěkně vlnilo. Čekalo nás 60 kilometrů volného moře. Podmínky se brzy zase uklidnily a nic už nestálo v cestě klidnému přejezdu. Den byl jasný, a tak jsme  všude kolem  viděli pevninu –  North Devon na jihozápadě, Gover Head na severovýchodě, Wales na severu a Lundy na jihu. Jednom na západě nic nebylo vidět, protože Amerika je příliš daleko.

20120513-114440.jpg
Náš přejezd nabral rytmus a jeli jsme. Najednou jsme za sebou slyšeli odfrkování, byl to tuleň, vypadal, že za námi spěchal až z Lundy, a že potřeboval odpočinek. Nejprve to bylo zajímavé, ještě nikdy jsme tuleně takto zblízka neviděli. Jenže bylo jasné, že musíme pádlovat a nezastavovat, protože tuleň v tom měl jasno. Chtěl se také svézt. Takže žádný oběd, žadné čůrání. Naštěstí jej nakonec přestalo bavit honit pohybující se lodě a odplaval. To jsme si alespoň mysleli.
Brzy se zase objevil a tentokrát zvládal naskakovat i za jízdy.

20120513-114458.jpg
Náš přejezd jsme nakonec dokončili bez tuleně, podmínky se opět změnily a tuleň zřejmě proto zase odplaval. Po třinácti hodinách pádlování jsme přistáli na pobřeží Walesu.

20120513-114513.jpg