Naše zkušenosti s vybavením

Teď na konci naší cesty je třeba popsat a shrnout vybavení, které jsme použili.

TIDERACE XPLORE (napsal Michal)

Když jsme se chystali na tuto cestu, bylo mi řečeno, že obeplutí Británie se odrazí na opotřebení lodi jako její normální upotřebení po dobu deseti let. Pochopitelně jsme začali hledat ty nejlepší lodě pro tento účel.

Udělal jsme seznam toho, co jsme očekával od expediční lodě.

POHODLÍ/KONTROLA LODI
Věděli jsme, že nám to potrvá čtyři měsíce obpádlovat Britské pobřeží, a že v lodi strávíme mnoho hodin, často bez možnosti přistání a vystoupení. Hledali jsme opravdu pohodlné kajaky, ale také jsme chtěli mít v nich plnou kontrolu. Toto je vpodstatě o kokpitu, jeho tvaru a velikosti.

OBJEM
Nehledali jsme velké kajaky. Ideálně jsme chtěli lodě spíš menší s velkým objemem v komorách.

ODOLNOST
Z jasných důvodů jsme hledali ty nejodolnější a nejpevnější kajaky.

VÝKON
Britské vody nabízejí všechny možné podmínky, jaké si člověk může představit: klidnou vodu, tideracy, surf, vítr, různé kombinace vlnění a proudů. Hledali jsme proto lodě, které by toto vše zvládli.

Jakmile jsme věděli, co od kajaku očekáváme, začali jsme takový hledat. Byl tady, ale jeden malý problém, poslední dva roky jsme pádloval Tiderace Xplore a ten se stal mojí základnou, od které se vše odvíjelo a se kterou jsem vše porovnával.

Musím přiznat, že většina lodí, které jsme zkusili se nemohly srovnávat s kokpitem od Tiderace. Často to bylo kvůli tvaru sedátka a zádové opěrky, a bylo jedno, kolik vycpávek bylo použito. Hlavní důvod, proč jsem se nepodíval na žádnou loď dvakrát, byla nízká přední paluba (horní strana kokpitu) a špatná poloha opěrek na stehna. Prostě nebyl důvod si vybrat loď, ve které budu mít křeče ze sezení s nohama od sebe jako žába. A už vůbec nebyl důvod mít nejlépe performující kajak, ale s kokpitem, který by neumožňoval toho plně využít.
O objemu toho není moc, co říci, čísla hovoří jasně. Existují větší a širší lodě než Xplore, ale skoro žádná z nich nemá více místa v komorách.
Co se týká odolnosti, tam jsme nepochyboval. Přece jen jsme svou původní loď dost použil a zneužil během hraní si a ježdění mezi skalami, ne vždy bez nehody, a nikdy se mi nepodařilo poškodit víc než jen gelcoat (vrchní vrstu).
Co se týká výkonu, tak tam toho není mnoho, co jeden očekává od expediční lodě. To je většinou ať jede rovně za jakýchkoliv podmínek. Něco, co by měl dělat každý kajak, a Xplore není vyjímkou.

20120730-195246.jpg

Teď, kousek od cíle, jsme skončili první dekádu v použití kajaku. A tady je, co jsme se o nich dověděli.

Co se týče objemu, nám se do lodí vešlo vše, co jsme chtěli, včetně dvou skládacích kempovacích židliček. K tomu pár věcí navíc, které jsme pak vyložili a zanechali v půli cesty.
Co se týče pohodlí, tam lodě předčily naše očekávání, žadné křeče. Mohli jsme pádlovat až patnáct hodin bez vystoupení. Kokpit byl prostorný, takže se poloha nohou mohla měnit podle chuti a potřeby aniž by člověk ztratil kontakt s lodí a tím i kontrolu nad ní.
Loď, i když byla plně naložena, se stále zdála rychlá. Současně ani jednou za žádných podmínek nebyl problém se stabilitou lodi.
Směrová stabilita byla dobrá po většinu času. Jeden si jen musel dát pozor na rozložení nákladu. Pokud to nebylo vyrovnané, potom během bočního nebo zadního větru se loď bez skegu (kormidýlka) stáčela. Ovšem s vyrovnaným nákladem skeg zvládal většinu situací, a my museli vyrovnávat náklonem jen trochu a občas.

Odkud se tedy vzalo těch deset let opotřebení? Hlavně z přistávání. Natalie musela stavět častěji než já, a tak jsme občas stavěli na né úplně nejlepších místech mezi skalami nebo na kamenech. Mnoho přistání bylo tvrdých a párkrát byly lodě mořem vyvrženy na pláž.
Také jsme měli problém nést plně naložené lodě (80kg) na nerovném či kamenitém terénu a často jsme je museli táhnout nad hranici vody, vybalit, a teprve potom nést.
I když jsme věděli, že lodě jsou pevné, stále nás překvapuje, kolik toho vlastně vydržely. A když se zeptáte Natalie jaká je její loď, řekne: „Stále nablýskaná“.

Jako expediční lodě se ty to lodě velmi osvědčily, a my je použijeme zas a znova. Jako loď na každodenní rozmanité použití? Jak už jsme řekl, používal jsme Xplore už před tím, a tak vím, že tato loď je skvělá jak pro kempovací výlety, tak pro hraní mezi skalama, či v surfu.
Nemůžu a ani nechci ji porovnávat jak rychle nebo jak snadno se otočí na pětníku v porovnání s jinými. Co, ale vím je, že tahle se dobře pádluje plná či prázdná, a dobře se v ní na vodě cítím. A to je to, co je pro mě u lodi důležité.

RAAB PÁDLA

Během našich předešlých pádlovacích výletů jsme používali různá pádla. Moje bylo Lendal, Michal používal Werner. Na tento výlet jsme věděli, že každý budeme potřebovat ještě jedno záložní pádlo. A byli jsme velmi rádi, když nám je česká firma Raab poskytla. Tyto firma vyrábí pádla už dlouho, ale její specializací jsou pádla závodní. Toto bylo jejich první seakayakové pádlo.
Už když přišla, byli jsme překvapeni jejich vzhledem. Některá pádla, která jsme měli možnost před tím vyzkoušet proti nim vypadala jako vyrobená doma na koleni.
Během pádlování se prokázala jako ta nejlehčí a přitom velmi silná. A tak naše původní pádla se rychle stala pádly záložními.
A i když se během cesty u nich projevily drobné nedostatky, stále jsme byli velmi spokojeni, že je máme. Tato pádla mají trošku větší listy než naše původní. To nevadilo dokud jsme nepádlovali několik hodin vkuse proti silnému větru. Firma už má ale řešení, druhou verzi s menšími listy. A protože každý, kdo opravdu na kajaku jezdí má mít pádla dvě, už se těšíme až je budeme mít. Druhý nedostatek se projevil u spojky. Byla to první verze dvoudílného pádla a originální spojka bohužel odešla. Ovšem nic, co by pořádná oranžová páska nevyřešila. Mezitím firma vyrobila spojku novou, která vypadá velmi dobrě a nám bude vyměněna. Už se těším.
I přes tohle musím říct, že tyto pádla jsou zatím ta nejlepší z pádel s euroblades (tvar listu), která jsme odzkoušeli a použili.

20120730-195548.jpg

PALM Bunda (napsala Natalie)

Během této cesty jsme na vodě používali bundy Oceana od firmy Palm. Kvůli problémům se suchý mi obleky jsme tyto bundy používali skoro pořád. Příjemně nás překvapily. Začalo to už doma, Michal ji vybalil a oblékl. Do té doby si myslel, že jeho předešlá bunda je pohodlná a ani se mu zkoušet novou moc nechtělo. No a jak si ji zkusil, už ji zase nechtěl sundat. Že začátku si sice nebyl jistý kapucí, ale dlouhodobé pádlování v dešti a větru jej brzy přesvedčilo. Také při vyjíždění v surfu kapuci ocenil.
Mě se zase líbí dvojité zapínání u krku. Vnitřní mi zajistilo sucho a vnější límec teplo a pohodlí. Během pádlování jsme pak ocenila tvar manžet, jsou na spodní straně vykrojené, ale z vrchu přesahují až na hřbet ruky a dodávají ji ochranu.
Nebudu popisovat všechny detaily na bundě, některé pro nás moc důležité nebyly, třeba kapsy. Bundy ovšem splnily všechna naše očekávání, byly pohodlné, vydržely celou dobu, i když a nimi nebylo vždy pěkně zacházeno.
Neměli jsme příležitost je nikde opláchnout od soli, která na nich tvořila silnou vrstvu. Nikdy se k nepodařilo úplně proschnout mezi použitím a uschovány byly vždy jen v IKEA tašce v předsíňce stanu.
Od touring bundy neočekávám, že zůstanu úplně suchá při převrácení nebo rolování, ale tato bunda mě překvapila, že i při výjezdu v surfu lámajícím se o nás nebo po celém dni silného deště, jsme stále byli suší.
Tuhle bundu zařadíme mezi naše oblíbené kousky a zatím nebudeme hledat jinou alternativu.

20120730-201812.jpg

OVERBOARD Suché vaky

Na tento výlet jsme použili suché vaky od firmy Overboard. Na našich předěslých výletech jsme používali vaky od jiných firem, takže můžeme porovnávat.
Když jsme začali balit, přišly mi tyto vaky trochu tuhé a špatně se mi těsnaly do komor. To, ale brzy povolilo a problém vymizel. Na druhou stranu tuhost a pevnost materiálu zajistila, že po čtyřech měsících neustálého balení, tahání, rvaní a mačkání vypadají vaky jako nové s minimálním opotřebením.
O suchých vacích se toho moc psát nedá, většina lidí od nich očekává jednu funkci, udržet věci v suchu. A to tyto splnily na jedničku.
Na Overboardu je vidět, že o svých výrobcích přemýšlí. Mají velkou rozmanitost ve velikostech, několik tvarů a barev – tolik důležité, když má člověk vše sbalené v mnoha sáčcích. Krátce jsme použili i jejich obal na notebook a nebáli se vody, déle jsme pak používali jejich obal na iPad a tady jsme se vůbec nebáli.
Po čtyřech měsících pytle vypadají jako nové a hlavně se dají použít zase a zase.

20120730-201931.jpg

VYBAVENÍ NA ZEM

HANNAH Outdoor Equipment nás vybavila oblečením na zem a věcmi na kempování. Jedna z věcí, která se nám velmi osvědčila byly soft shellové kalhoty. Měly několik předností, byly pohodlné, pevné, rychle schnoucí, větru odolné a přežily čtyři měsíce bez vyprání.

Další vybavení, kteněžně pro nás stalo nezbytné byla Pertexová bunda s izolací PrimaLoft. Byla výborná proti větru, lehké mu dešti, ale hlavně hřála a zůstala stále suchá i ve slaném mořském vzduchu.

20120730-202027.jpg

Byli jsme blázni začít náš výlet na Den Bláznů?

Tohle mi dávno, ještě v dubnu, někdo řekl. Tenkrát jsme se tomu jen zasmáli, ale postupem času si začínám říkat, jestli ono na tom něco nebude.
Začalo to hned druhou nocí, kdy jsme kempovali, jedna z našich nových matrací to nevydržela. Naštěstí náš kamarád Alastair nám slíbil vyměnit ji za svou, jen jsme museli pár dní počkat. Alastair se s námi potkal na Winchelsea Beach, dodneška si myslím, že to byl zatím nejhorší den. Bylo pozdě, zima a dostat lodě na břeh nám tenkrát trvalo hodinu a půl pískem a blátem. Tam jsme také přišli o naše první kolečka. Naštěstí v Brightonu se nám podařilo získat nová.

20120705-091538.jpg

Druhá matrace odešla za týden po první. Tenkrát to byla moje kolegyně Kerri, kdo nám koupil a doručil novou v Bouremouthu.
Těsnění u krku u mého nového suchého obleku prasklo na Chesil Beach.
Jet pár kilometrů s netěsnícím, vědět, že když se převrátím, tak mi do něj nateče a já už do lodě nevlezu, nebylo zrovna příjemné. Tehdy jsme končili v Burton Bradstocku u Barbary a Iana, a ti mi pomohli sehnat firmu, která těsnění rychle vyměnila. Ještě, že nás tam bouře zdržela čtyři dny.
Michalův suchý oblek to vydržel k Portscatho. Odtud putoval poštou zpět do Typhoonu na opravu. Při pozdějším setkání s Barbarou a Ianem v Harlyn Bay v Cornwallu, nám nové a opravené obleky zase předali.

20120705-091710.jpg

Byli jsme na západním pobřeží a já doufala, že už je to všechno. Nebylo. Spojka u mého jinak parádního pádla začala prokluzovat. Selhala úplně, zrovna, když jsme zápasili s protivětrem a docela velkýma vlnama za Freshwater East. Michal to pohotově zafixoval páskou. Od té doby mám na pádle uprostřed oranžovou pásku, s pádlem se mi pádluje tak dobře, že se mi jej nechce měnit.
Michalovo pádlo dostalo stejnou pásku asi o tři týdny později.

20120705-091852.jpg

Už snad nic přijít nemůže, říkala jsem si. Můj iPhone umřel v hostelu na Rhuba Reidh. Nevadilo by to tolik, kdybychom v něm neměli všechny mořské charty. Navionic naštěstí ale zrovna konečně zpřístupnil novou verzi pro iPady. Takže charty zase máme.
Zahnuli jsme za severovýchodní roh a zjistili, že Michalova vysílačka už nikdy fungovat nebude. No nic, měli jsme ještě moji. Ale jen do Moray Firth, zrovna kdyby se nám hodila, jsme zjistili, že ani ta už pořádně nefunguje. Někdo jménem Fiona nám v tu dobu poslal komentář na blog, že bydlí v tomto kraji, a jestli něco nepotřebujeme. Půjčili jsme si její adresu a koupili si nové vysílačky. Včera nám je doručila.
Ovšem naše štěstí v nešetěstí dosáhlo vrcholu předevčírem. Přistáli jsme docela pozdě, kolem deváté, a chvíli nám trvalo než jsme našli kam si u vesnice postavíme stan. Když jsme si konečně vařili večeři, byli jsme vyrušeni autem s blikajícími majáky pobřežní hlídky. Náš Spot prý vysílá SOS signál. A jo, vysílal, sám od sebe si ho pouštěl. Aby ho mohl aktivovat člověk, musí se nejprve dostat ke správnému tlačítku. Umlčeli jsme jej až když jsme z něj dostali baterky. Hlídka byla ráda, že nás zachraňovat nemusí. My jsme byli rádi, že to funguje. Jenom chudák Kerri byla dost vylekaná, když dostala z Ameriky telefon, že vysíláme SOS, a jestli neví, kde jsme. My jsme si navíc zrovna pro ten večer vybrali místo bez jakéhokoliv signálu, takže místo večeře se šlo na kopec hledat signál a dát vše dopořádku.

20120705-091752.jpg

Tak nevím. Podcenili jsme datum prvního apríla, nebo jen máme štěstí v neštěstí? Kdyby bylo na mně, vůbec by mi nevadilo taková zpestření nemít.