Naše cesta se pomalu ale jistě blíží ke konci. Plánujeme do plout do Londýna na Shadwell v úterý 31.07.2012. Ten den to budou přesně čtyři měsíce od našeho vyplutí, a to si myslíme, že stačilo.

Současně bych chtěla připomenout jeden důvod pro naší cestu. Kromě obeplutí ostrova a psaní blogu jsme chtěli tímto způsobem upozornit a vybrat peníze na dvě neziskové organizace.
Jednou je Shadwell Basin, který organizuje mimoškolní a volnočasobé aktivity se zaměřením na outdoorové sporty pro děti žijící ve velkém městě, ze kterého se mnohé nikam nedostanou.
Druhou je syn našich známých, který se narodil s poškozením mozku, mozkovou obrnou a slepotou. Joshuovi jsou skoro tři roky, ale vývojově je na úrovni malého miminka. Joshua chodí na terapie do Bobath centra, kde se postupně učí dovedností které se u jiných dětí rozvinou přirozeně.

Klára s Ottou, kteří nám připoměli se o tuto informaci podělit, nám už přispěli. Pomůžete i vy? Stačí jen kliknout na tlačítko „donate“ a postupovat podle instrukcí (bohužel v angličtině). Stačí jen troška, každá pomůže. Rozhodně ale nechte vzkaz, ten potěší.

Jak jsem prohrál válku

Když jsem před několika lety poprvé sedl do mořského kajaku, měl to být jen doplňkový sport k lezení. V té době mě ani zdaleka nenapadlo, jak zajímavý a komplexní sport to může být.
Zrovna tak jsem tehdy nečekal, že by se o mořský kajak mohl někdo zajímat v Čechách, přeci jen, nemáme moře. Poměrně brzy jsem však byl příjemně vyveden z omylu Jeffem Allenem, který nás upozornil na cestu kolem velké části britského pobřeží podniknutou Petrem Majorem. Překvapen, začal jsem se zajímat o seakayakové dění v Čechách. Poměrně rychle jsem zjistil, že se toho u nás neděje málo. Kajakáři od nás pádlují na Aljašce, v jižní Americe, Grónsku, někdo vyrábí doma tradiční kajaky, jiný Grónská pádla, někdo zase pořádá závody a výlety pro klienty. O výrobě kompozitových lodí a karbonových pádel ani nemluvím. Moje představa o vysoké úrovni tohoto sportu u nás začala nabírat podobu pevnosti, obvzláště, když se vezme v úvahu handicap, který musí nadšenci u nás překonávat, chybějící moře. Musím přiznat, že jsem obdivoval jejich nadšení, a jak se tomu věnují, a byl přesvědčen o jejich touze se posouvat, objevovat a učit. Jak říkám, pevnost.

20120614-223825.jpg

Po nějaké době jsem měl možnost si tu a tam vyměnit email s některými z nich. A opět musím přiznat, že jsem se z počátku cítil poctěn, že mám příležitost komunikovat s lidmi, kteří v tomto sportu již něco dokázali.
Ale jak čas plynul, začaly se oběvovat první trhliny. Ze začátku to byly malé drobnosti, které vrtaly do základů pevnosti, kterou jsem si vytvořil, například drobné faktické nepřesnosti v článcích, nebo nazývaní základního bezpečnostního vybavení speciálními pomůckami, a podobně. Poměrně dlouho jsem podobné maličkosti přecházel, přeci jen, nemáme moře a hodně lidí u nás pádluje v jiných podmínkách.
Po nějaké době jsme se začali připravovat na naši expedici, a naše komunikace s lidmi okolo mořských kajaků, a nejenom u nás, začala nabírat na obrátkach. A v té době se poprvé našli lidé, kteří dokázali vytvořit trhliny do mé představy o úrovni tohoto sportu doma. Najednou jsme slyšeli, jak si můžeme dovolit chtít něco zadarmo, nejdřív bychom měli něco dokázat, bylo nám doporučováno nejprve stát se slavnými. Na naši snahu o podporu bylo pohlíženo jako na nemorální, a bylo nám doporučováno si na všechno nejprve vydělat. Reakce na naši snahu sehnat sponzory se ještě daly pochopit, ne každý si uvědomuje, že za každou získanou podporou se skrývá celá řada závazků. Avšak nad reakcemi typu: „Británie u nás nikoho nezajímá, britské pádlování u nás nikoho nezajímá“, nám zůstával rozum stát.
Nemohli jsme pochopit, že země, která se nesmazatelně zapsala do historie seakayakingu, země, která je hnací silou v jeho moderním vývoji, místo kde Frank Goodman postavil Nordkapp, první seakayak dnešního pojetí, země kde Nigel Dennis a Paul Caffyn začínali svoji karieru, nezajímá seakayakaře. Pevnost začala dostávat první trhliny. Možná to přeci jen nebude s mořskou komunitou v Čechách až tak horké.

20120614-223926.jpg

Opět trochu vody v moři uteklo, a my jsme byli nějakou chvíli na cestě. Náš život dostal spád běžného britského expedičního kajakáře, pádlovat 8-15 hodin denně a večer zalehnout do stanu, kde během přípravy večeře napsat příspěvek na blog a následně ho umístit na Facebook. Jenomže z nějakého důvodu jsme si to, na rozdíl od všech ostatních britských kajakářů, rozhodli, zkomplikovat. Rozhodli jsme se, že stojí za to psát v obou jazycích. A pochopitelně to umísťovat na obě FB stráky, pro skupiny se stejným názvem, jen s odlišnou koncovkou, UK i CZ. Vždyť všichni děláme stejný sport jen v různých jazycích. Z anglického světa nám chodí spousta podpory, povzbuzujících komentářů, lidé se zapojují do debaty, připojí vlastní zážitek, a často ocení jakou práci si s psaním dáváme a potěší nás, když řeknou, že je to inspirovalo k vlastní cestě.
Reakce z českého světa jsou jiné. A tak, z již chatrné stavby, se stal domeček z karet. Na naši hlavu se sypou reakce typu: „co nám to sem dáváte, to tady nikdo nechce“, a které se postupně vystupňovaly až k vulgarizmům. To nás, přiznám, vyvedlo z rovnováhy.
Absolutně jsme nedovedli pochopit, jak stejná věc ve dvou různých jazycích může vyvolávat naprosto opačné reakce.

20120614-224049.jpg

To přeci nemůže být jazykem. Kde je chyba, vždyť přeci všichni děláme to samé. A zatím co jsme si dělali těžkou hlavu, tak nám odpověděl Lumír na naši žádost o radu a pomoc. Jeho odpověď ten domeček z karet jednoduše sfoukla: „Zdar Michale. Moc rad bych vám pomohl ale myslim, že jste si svým psaním už NASRALI docela slušnou část lidí kolem kajaku v čr. Proto bude lepší když do lidí nebudete chvíli vrtat a začnete si místo vyhledávání wifi užívat pádlovaní. Mě osobně ten váš spam tak nasral že jsem se malem odhlasil z té skupiny kde píšete. Nic proti ale tohle co děláte není seakayaking ale wifi paddeling.“
Takže konečně jsem pochopil, že přestože na první pohled děláme všichni to samé, pádlujeme mořské kajaky, naše pojetí se liší a nikdy si nebudeme rozumět.
A tak, zatímco v jedné zemi naše padlování a psaní sklízí predevším hanlivé výrazy, v druhé už vydělalo v přepočtu okolo 60 000Kč na dobročinné účely, a to je to, co je pro nás důležité.

Michal

Potravinová pomoc

Drazí rodiče, milá rodino, přátelé,
Pokud se vám líbí náš blog a naše cesta a fandíte nám a chtěli by jste nás podpořit, pak můžete.

Pošlete, prosím, čokoládu Orion pistáciovou nebo Margotky nebo Mily nebo Sójové suky, popřípadě jakoukoliv kombinaci

na následující adresu:
homeSEAhome
In care of
Steve Macfarlane
Glenuig Inn
Glenuig
Lochailort
Iverness-shire
PH38 4NG
Great Britain

Jen si, prosím, buďte vědomi, že tam budeme do 7 až 10 dnů ode dneška (29.05).

Děkujeme
Natalie a Michal