POSLEDNÍ PÁDLOVÁNÍ NAŠÍ CESTY

Včera jsme pádlovali na Temži poslední úsek.

Nejdřív jsme se snážili závodit a udržet rychlost s těmi většími.

20120801-081538.jpg

Potom jsme dojeli k Bariéře. Snažili se ji před námi zavřít, ale proklouzli jsme.

20120801-081637.jpg

20120801-081657.jpg

Ten kabel, který natahovali přes řeku v den našeho odjezdu, a který nás o několik hodin opozdil, tam stále je.

20120801-081754.jpg

Na Canary Wharf nám vyrostly nové jeřáby, pomalu, ale jistě, se k nám (domů) blíží.

20120801-081835.jpg

Ten samý víkend také natírali náš most. Moc pěkně.

20120801-081909.jpg

Tady je Michal smějící se, když projížíme kolem naší lokální pláže.

20120801-081944.jpg

Také jsme se zastavili v naší lokální hospodě na poslední kafe našeho výletu, byli jsme trošku brzy. Policie nás našla a přijela nám věnovat dlouhodobou pozornost, jsme prostě slavní.

20120801-082022.jpg

20120801-082043.jpg

Na Greenwich parkuje nová válečná loď.

20120801-082125.jpg

A pak jsme byli tam. Nebo tu? Prostě jsme dojeli, přistáli, lodě byly vyneseny po schodech na břeh. Lidé že všech koutů Británie nás přišli přivítat: Jean-Pierre a Berryl z Islingtonu, Andrew z Hamptonu/Skotska, Mark z Dorsetu, Ann z Essexu, a pár místních a dětí ze Shadwellu.

20120801-082210.jpg

Zbytek odpoledne byl stráven vybalováním, mytím a sušením, kde hlavní roli sehráli JP a Ann. Pak jsme se věnovali jídlu, abychom plynule přešli k BBQ v našem klubu. Berryl a Sarah nám upekly dorty, poslední během této cesty.

20120801-082249.jpg

20120801-082310.jpg

Potom nás Alastair odvezl k sobě domů, protože v našem bytě až do konce měsíce bydlí někdo jiný.

Gravesend

Gravesend, kde „graves“ znamená „hroby“ a „end“ „konec“. Je mnoho verzí odkud jméno města pochází. Jedna hovoří o původu ze slova „grafs-ham“ nebo-li „konec zářezu“ (grove). Jiná pochází ze Saxonského Gerevesendu, konec území Portreve. Někteří místní si myslí, že to pochází z toho, že až sem sahaly hroby obětí Londýnské morové rány, a odtud tedy jméno „Konec-hrobí“. Narozdíl od princezny Pocahontas, v roce 1617, my jsme zde v hrobě neskončili. Ovšem i pro nás zde něco skončilo, naše okružní cesta kolem Britského pobřeží.

20120730-191409.jpg

Odtud už jsme opravdu na cestě domů, zpět do města, a hlavně na Shadwell.
Dnešní návštěva Gravesendu se od té poslední, před čtyřmi měsíci výrazně lišila. Tenkrát jsme byli na začátku naší cesty a nevěděli jsme, co očekávat. Kromě rychlojídelny s velmi mezinárodní kuchyní jsme nic neviděli.
Tentokrát jsme zjistili, že Gravesend je docela pěkné město s bohatou historií ovlivněnou jeho polohou jako strategické místo na cestě mezi mořem a Londýnem jak po vodě, tak i po souši.
Ovšem ještě jsme byli pod vlivem rutiny naší předchozí cesty. Bylo to zvláštní nechodit městem se suchými vaky v rukou, plnými cenných věcí a iPadem. Nemuseli jsme se strachovat o lodě zanechané na pláži a doufat, že jsou dost těžké na to, aby je někdo odnesl, a že oblečení je dost mokré na to, aby je někdo chtěl.

20120730-191700.jpg

Dnešní oběd byla příjemná chvíle bez nutnosti rychle psát blog. Mohli jsme si sednout k jakémukoliv stolu a ne jej vybírat podle dostupnosti a množství zásuvek. Ani jsme se nemuseli radovat s možnosti WiFi, něco, čeho se nám od Skotska nedostávalo.

20120730-191556.jpg

Dokonce zde měli i sojové mléko na cappuccino (normální mi nedělá nejlépe).
Takže i když něco pro nás skončilo, něco jiného zase začíná. Můžeme zase částečně začít žít naše normální životy. Říkám částečně, protože náš byt je stále ještě obydlen někým jiným, ale což, ještě jsou stále prázdniny, takže na úplnou stabilitu je ještě dost času.

S větrem o závod II

Druhá část dne byla úplně jiná než první. Nejprve ovšem o jídle. Po zmrzlině a kávě se šlo na oběd. Sehnat oběd na Convey Islandu není úplně jednoduché, nakonec jsme našli hospodu/zábavní centrum, kde si člověk objedná a zaplatí jídlo a za chvíli mu je přinesou od vedle z bufetu. Jídlo je pěkně naresvírováno v papírové krabici, jsou u toho omáčky, plastová vidlička, ubrousek, prostě ráj.

20120729-215200.jpg

Taky jsem vyfotila základ stravy lidí bydlící v těchto končinách a v Londýně vndřívˇejších dobách, ústřice a škeble. Jedno staré anglické úsloví říká:“ Přišel odliv, je prostřený stůl“. To jenom teď většina lidí, já taky, jí škeble a ústřice a jiné jen, když se jim to přinese nachystané na talíři.

20120729-223107.jpg

20120729-223136.jpg

Potom se počasí už jen zhoršovalo a zhoršovalo. Nejdříve to vypadalo, že nic neuvidíme, hlavně lodní koridor. Potom, že ani nevyplujeme, pěkně to bouřilo. No vypluli jsme a hned se přidal vítr.

20120729-215351.jpg

20120729-220250.jpg

20120729-215429.jpg

20120729-215507.jpg

Jeli jsme, pádlovali, bojovali a nakonec dojeli do Gravesendu. Zde zůstaneme na noc. Hned při jeho vstupu se k nám přidal člun a už nás kontrolovali, kdo jsme, kam jedeme, proč, a tak. Gravesend je poslední přístav před Londýnem, kam v době Olympiády můžou přijet cizí lodě, dál už je nepouští. Naštěstí dnes tam ještě nejedem, a pak, my nejsme cizí, my se přece vracíme domů.

20120729-220340.jpg

20120729-233804.jpg

20120729-233838.jpg

S větrem o závod

A to doslova a do písmene. Včera odpoledne mělo začít foukat, a včera odpoledne také foukat začalo.
Včerejší etapa byla klíčová, chtěli jsme se co nejrychleji dostat do ústí Temže a vyhnout se dlouhým odlivovým blátům. Při odlivu voda leckde nechá až sedm kilometrů pevniny, no pevniny, bláta a písku. Kdyby jsme to včera nestihli, proti větru bychom už ven nevyjížděli, ovšem plavba podél pobřeží by byla velmi nepříjemná a přistání místy nemožné. Nejedněm kajakářům se tady stalo, že jim voda utekla a zůstali sedět na blátě.

Na naší trase je vidět jak jsme vyjeli ven do proudu a s jeho pomocí se zase vrátili zpět k pevnině o nějakých 50 kilometrů později.
Bohužel vítr dodržel, co slíbil a přišel dokonce i o něco dřív, a o to silněji. I přesto jsme si to užívali a společně, každý zvlášť odpádlovali do západu slunce.

20120729-132123.jpg

20120729-132138.jpg

20120729-132152.jpg

Místo plánovaného Southendu jsme skončili v Shoeburyness. Noc sice nebyla úplně klidná, ale náš stan se třepal v nejzašitějším koutku pláže jak je to na městské pláži možné.

20120729-132231.jpg

Ráno přišlo brzy, chtěli jsme ještě se zbytkem ranního proudu co nejdál, čeká nás 35 kilometrů do Gravesendu. Temžské ústí se už tady začíná pěkně zužovat, ale břehy se od sebe pěkně liší.

20120729-132325.jpg

20120729-132340.jpg

Vítr se nás držel, fučel nám do tváří, a my zvládli patnáct kilometrů za tři hodiny na Canvey Island. Tady nás čeká šest hodin čekání, takže zmrzlina, kafe, pak něco k obědu a odpoledne vyrazit. Ještě uvidíme jak daleko se odlije voda a čím se k nim budeme vláčet, ale snažili jsme se najít místo s nejkratším odlivem.