ISLE OF MAN
Na ostrov Man jsme přijeli ve čtvrtek večer, první noc jsme zůstali v přístavu a obsadili budku, která slouží jako úkryt námořníkům. Alespoň to tam psali, a byl to také náš argument na ráno, až nás příjdou vyhazovat. Nikdo, ale nepřišel, jen z přístavní kanceláře s námi přišli prohodit pár slov a donesli nám předpověď počasí na další dny. Ano, má foukat a to dost.
A tak nám nezbylo než vyřešit jak s časem na břehu naložit a kde zůstat. Napsali jsme esemesku Kieronovi z Adventurous Experiences, jen tak pro jistotu.
Adventurous Experiences je outdoorová společnost, která na ostrově pořádá nejen kajakové kurzy. Před dvěma lety jsme zde byli a podnikli jsme s nimi několik výletů. Bohužel se kajaky tady nedají pronajmout, člověk si je může půjčit jen s instruktorem, je to hlavně kvůli pojištění. Na druhou stranu poloha ostrova a jeho otevřenost větrům z něj dělají kajakovou destinaci, kterou stojí zato navštívit.
Předpověď byla taková, že v pátek do čtyř by to ještě mělo jít a pak dva dny ne. Chtěli jsme ještě rychle obeplout Calf of Man a jeho tideracy, a pokud možno dojet až do Peelu, kam by to Kieronovi měl blíž. Ráno jsme se chystali pomalu, přece jen jsme byli po předchozím 15 hodinovém pádlování trochu unavení a z přístavu jsme vyjížděli za F4. Vítr pomalu zesilovač a my přidávali na rychlosti, ať to stihnem co nejdál. Calf jsme ještě projeli za relativně klidných podmínek. Pak už vítr zesílil, pomohly tomu i útesy, pod kterými jsme jeli, a brzy nabral takovou sílu, že se proti němu jelo opravdu ztěžka. Přijeli jsme zátoku u Portál Erinu s větrem z boku, a pokračovali dál. Pobřeží je tu parádní. Jenže u dalšího výběžku už to dál nešlo, vítr se stáčel kolem útesů, začal trhat vodu a kajak, poháněný proudem vpřed, začal couvat hnaný větrem, foukala F7.
Rozhodli jsme se vrátit do Port Erinu a doufali, že to do něj proti větru urvem. Urvali. Na pláži bylo spousta Iidí, kteří si užívali páteční odpoledne a začátek dlouhého, třídenního, víkendu. A nikdo neměl tušení jaké dráma se před chvíli odehrávalo.
Mezitím se nám ozval Sam, Kieran pádluje na Aleutských ostrovech, ale on, že nás vyzvedne. Svět je malý, Sam byl náš instruktor před dvěma lety.
Měli jsme před sebou dva dny volna a tak jsme si postavili stan na farmě u Kieronových rodičů. A tak se nám dostalo nejen stolu a židle a zásuvek, ale domácího jídla a Jim (otec), nám půjčil auto, ať si ostrov pořádně prohlédnem, stojí totiž za to.
Isle of Man sice patří pod Velkou Británii, a královna je stále hlavou státu, ale má vlastní vládu, peníze a poštovní úřad. Místní parlament, zvaný Tynwald, zasedá už po mnoho století, Ostrov prošel dlouhým vývojem a dnes žije hlavně z výhodného offsore bankovnictví, pozice daňového ráje a turistického ruchu.
Místní obyvatelé jsou hrdí na to, že jsou Manx a všude vlají vlajky se znakem, takzvaným „The three legs of Man (Tři nohy Manu)“. Tento znak byl používán od 13 stého století jako znak původních králů Manu, kteří také vlastnili území vnějších Hebrid. Po jejich zániku se znak uchoval, i když se neví proč. Je to symbol slunce, moci a života.
Je to podruhé, co jsme se ocitli na Manu a podruhé pro nás, po 105 se zde koná TT Race na motorkách. Událost na kterou se sjíždějí motorkáři z mnoha zemí. Na Isle of Man se začala konat díky tomu, že v Anglii na pevnině uzákonili v roce 1903 omezení rychlosti na silnicích na 20mph. V roce 1904 se předseda Automobilového Klubu Velké Británie a Irska, Sir Julian Orde vydal na Ostrov s tím, že by zde nemuseli být až tak striktní a mohli by být více nakloněni závodění na veřejných silnicích.
Nemýlil se a v roce 1904 vyšel zákon, který povolil 52,15 mílový okruh „Highlands“. Ten sice potom změnil místo, ale závod už na ostrově zůstal. A tak jsme, stejně jako minule, díky uzavření některých silnic a množství motorek všude kolem, navštívili jen pár míst, ale to vůbec nevadilo.
Navštívili jsme Castletown, bývalé hlavní město. Na ostrově jsme navštívili House of Keys, sídlo parlamentu, kde je interaktivní instalace o historii vlády na ostrově a proč byly přijaty různé zákony. Návštěvníci chodí po skupinách, každá je posazena ke stolu, na zdi jsou obrazy jednotlivých představitelů místní vlády z různého období. Najednou začnou mluvit a pomocí zvukových a obrazových nahrávek je divák vtažen do děje, má před sebou několik zákonů pro které může nebo nemusí hlasovat. U nás ve skupině se například zdvihla velká diskuze, skoro až hádka o tom, zda ženy mají mít hlasovací právo. Ale hlasovali jsme třeba i o tom, zda přijmout anglický zákon o pašování, či má-li ostrov vstoupit do Evropské Unie pod Velkou Británií, či samostatně.
Niarbyl je zátoka v jedné z nejhezčích částí ostrova. Je to také zátoka, kde je možné spatřit žraloka velikého (Basking shark, cetorhinus maximus). My jsme ho sice letos neviděli, ale při minulé návštěvě na kajaku nám pod ním podplaval. Pamatuji si, že i když jsme věděla, že tento lidi nežere, jen plankton, vidět, jak se k nám přibližuje ploutev, mi nahánělo husí kůži.
Druhý den jsme navštívili Peel a jeho hrad.
A pak už bylo moc a čas na zmrzlinu, zbytek ostrova si necháme zase napříště, jet sem totiž stojí zato.
homeSEAhome 2012 
