Pro Terezku

Naše pádlování během posledních pár dnů bylo dlouhé a únavné. Ani né tak podmínkami, i když náš přítel vítr stále foukal proti, a to by ohledu kterým směrem jsme jeli, ale hlavně monotónností. Objížěli jsme Cardigan Bay a vše, co se zdálo kousek, bylo daleko a poslední přejezd (40km) byl dlouhý, pomalý a únavný, navíc při každém zpolamalení jsme se posouvali zpět ( vítr, proud).

20120521-200150.jpg

Na druhou stranu jsme měli čas toho hodně vidět, a dokonce jsme ti Terezko, vyfotíli i ty delfíny.

20120521-195645.jpg

20120521-195810.jpg

A také další papuchálky a nějakou tu medůzu.

20120521-195851.jpg

20120521-195933.jpg

20120521-200354.jpg

Nakonec jsme viděli i volavku na poště. A to už před tím, než jsme si dali pivo.

20120521-200045.jpg

JE ZAKÁZÁNO NASKAKOVAT DO KAJAKU ZA JÍZDY

Na Lundy jsme nakonec zůstali déle, než jsme chtěli a nebylo to vůbec špatné. Po celé dva dny jediné co jsme slyšeli, byla mlhová siréna. Z druhé strany déšť a mlha a vítr byly vyváženy přívětivou atmostférou v místní Marisco Tavern. Dobře tu vařili a navíc měli police plné knih, takže jsme nakonec každý dvě přečetli. Lundy se nám velmi líbily.

20120513-114350.jpg
Nicméně vše musí jednou skončit. A tak v sobotu, kdy se vítr utišil na F3 až 4, jsme vyrazili. Vstali jsme brzy ráno a v šest jsme byli na vodě. Ráno bylo klidné, slunce už svítilo a tuleni nám zpívali na rozloučenou.

20120513-114419.jpg
Jakmile jsme opustili ostrov, začalo foukat a moře se pěkně vlnilo. Čekalo nás 60 kilometrů volného moře. Podmínky se brzy zase uklidnily a nic už nestálo v cestě klidnému přejezdu. Den byl jasný, a tak jsme  všude kolem  viděli pevninu –  North Devon na jihozápadě, Gover Head na severovýchodě, Wales na severu a Lundy na jihu. Jednom na západě nic nebylo vidět, protože Amerika je příliš daleko.

20120513-114440.jpg
Náš přejezd nabral rytmus a jeli jsme. Najednou jsme za sebou slyšeli odfrkování, byl to tuleň, vypadal, že za námi spěchal až z Lundy, a že potřeboval odpočinek. Nejprve to bylo zajímavé, ještě nikdy jsme tuleně takto zblízka neviděli. Jenže bylo jasné, že musíme pádlovat a nezastavovat, protože tuleň v tom měl jasno. Chtěl se také svézt. Takže žádný oběd, žadné čůrání. Naštěstí jej nakonec přestalo bavit honit pohybující se lodě a odplaval. To jsme si alespoň mysleli.
Brzy se zase objevil a tentokrát zvládal naskakovat i za jízdy.

20120513-114458.jpg
Náš přejezd jsme nakonec dokončili bez tuleně, podmínky se opět změnily a tuleň zřejmě proto zase odplaval. Po třinácti hodinách pádlování jsme přistáli na pobřeží Walesu.

20120513-114513.jpg