POHLED ZPĚT

Když jsme vyjížděli na naší cestu, nevěděli jsme co očekávat. Vzdálenost, kterou jsme měli ujet nás ohromovala. Myšlenka na čtyři měsíce na cestě strávené děláním jedné věci nás děsila. První týden byl jak jsme očekávali, těžký. Potom jsme se pomalu začali dostávat do rytmu, našli jsme denní rutinu. Začali jsme být víc doma v prostředí kajakové expedice. Opravdový průlom přišel, když jsme dojeli na konec Lyme Bay (po 3 týdnech). V té době už jsme zažili vše: dobré a špatné počasí, dobré a špatné noci ve stanu, únavu, bolest, slunečné dny v kajaku, protivítr, dlouhé nošení lodí, rozbitý materiál, každodenní balení, žádný postup a konečně nějaký postup.

Naše cesta pomalu dostala tvar. Pomalu jsme přišli na to, co chceme a co můžeme. Také motivace ke zvládnutí celého počinu se lépe utvořila.
Samozřejmě, že jsme chtěli zakončit cestu, kde jsme začali, ale měli jsme také menší cíle. Já samé to chtěla zvládnout alespoň za Land’s End, přišlo mi to dost daleko, a jen jsme doufala v zastávku v kafi na Cape Wrath. Michal doufal, že se do toho dostanem tak, že to dojedeme až do cíle a jen někam.

Ale jak už jsme řekla, hlavně jsme si to začali opravdu užívat. Také jsme konečné začali mít čas i na psaní blogu. Začali jsme potkávat lidi, a lidé se stali důležitou součástí naší cesty. Každý komentář, esemeska, email a setkání byli velmi důležité. Věďeli jsme, že nejsme sami, že nás lidé sledují, mají o naší cestu zájem, čtou si náš blog. Původní myšlenka, vytvořit interaktivní záznam z cesty pro lidi, se změnila na interaktivní blog pro nás. Občas jsme přemýšlela nad článkem a v duchu jsme viděla jména z komentářů a přemýšlela jak se jim to bude líbit, co řeknou, jakou informaci přidají.
Jeli jsme jen ve dvou, a my jsme zvyklí být jen spolu, a ne, nemusíme si pořád něco vykládat. Ale bylo to dobré a zajímavé mít díky blogu i jiné lidi sebou na cestě. Také nám to dalo nová témata k hovoru, snad nikdo moc neškytal.

Jak už jsme řekla, motivace se vyjasnila, ale také se měnila během naší cesty. Když jsme vyjeli, měli jsme cíl na každý den, ovšem brzy jsme zjistili, že takto to dlouho nevydržíme. Ne vždy jsme k cíli dojeli a najednou to začalo ohrožovat náš pocit z dobrého dne. Zatímco já jsme byla spokojená, kam jsme dojeli a chtěla jsme si místo užít, Michal pořád sledoval, že nejsme kde chceme, a že zítra musíme dále, více, tvrdě ji a tak. Našťestí mu to dlouho nebydrželo. Nakonec jsme se rozhodli si to jen „užívat“ s několika dílčími cíly. Chtěli jsme být v Severním Cornwally na konci dubna (skoro), ve Skotsku prvního června (s přehledem), u Aberdeenu v červenci (tak tak), doma (to jsme nevěděli).

Toto nám dodalo potřebnou flexibilitu. Ale pak přišel čas to ukončit. Jakmile jsme dosáhli Anglické pobřeží, byli jsme na závěrečném úseku. Potom, jedno ráno na Holly Islandu, jsem se rozhodla, že už stačilo, opravdu jedeme domů. Spočítali jsme vzdálenost, našli vhodné datum, vydělili a vyrazili jsme. Dny, cesta, pádlování začalo být podřízeno jednomu cíli, jet a dojet v určitém čase. Ujetí vzdálenosti nás uspokojovalo, neujetí nikoliv. Měli jsme tři dny navíc pro co by kdyby, a dva jsme použili, to nás činilo ještě více nervóznějšími.
Na druhou stranu, dny byly jednoduché, vstát, sbalit, pádlovat dokud to šlo (proud, vítr, světlo, síla), přistát, spát a znova. Jídlo nebylo podstatné dokud jsme neměli hlad a měli dostatek energie.

Jsme ráda, že jsme si vyzkoušeli i takový přístup. Vidět postup a přibližování se cíle bylo uspokojivé, ale celou cestu bychom takto nevydrželi.
Cesta trvala čtyři měsíce, což je dlouhá doba. Nebylo možné soustředit se jen na jedno, pádlovat. Bylo důležité také žít normální život a také si užívat. Británie není opuštěné místo uprostřed ničeho a bylo by velmi těžké toto předstírat a ignorovat to, co civilizace přináší. Pro nás to nebyla postel a sprcha každý den, luxusní zábava nebo televize, bylo to prostředí okolo nás a možnost si užít to, co nabízelo. Takže dobrá káva a dort, restaurace podávající čerstvý lokální úlovek, zajímavosti a lokální historie. Samozřejmě, když někdo nabídnul postel a sprchu s čistým ručníkem, nevadilo nám se stát hosty.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s