Stále ještě přijímáme příspěvky!!!

DĚKUJEME VŠEM, kteří přispěli, a takto pomohli v našem úsilí ve vybírání peněz na podporu nám blízkých organizací a lidí.

K dnešnímu dni všichni, kteří darovali pomohli vybrat neskutečných £3800 (asi 110 000 Kč).

Shadwell Basin Centrum a Joshuova rodina jsou nadšeni podporou, která jim takto byla dána. Děkujeme všem.

20120820-141325.jpg

20120820-142430.jpg

NÁŠ FUNDRAISING POKRAČUJE DO KONCE SRPNA.

Jakmile skončí, ze všech dárců budou vylosováni tři, které odměníme drobnou cenou.

Home Sweet Home

Včera bylo patnáctého srpna. Obyčejné, pro nás nijak důležité datum. Nikdo, koho známe, nemá narozeniny, ani jsme se ten den nebrali. Není to národní svátek nebo den zvláštního významu u nás, či v Anglii. Ani počasí neukazovalo nějaké výkyvy. Přesto si tento den dokázal získat svou důležitost v našem životě.
Včera jsme poprvé přišli domů. Přestěhovali jsme se se všemi věcmi z naší cesty, všech šest tašek z IKEY a tunou písku.

A aby informace byla celá, uvádím místa, kde jsme byli mezitím:
Alastair (náš kamarád) – Blackheath, Londýn
Ania (moje kolegyně a kamarádka), hlavní ložnice- Stepney, Londýn
Lucka, Terezka, Filip (Michalova sestra s rodinou) – Liberec
Naše chalupa – Frenštát pod Rdhoštěm
Klara & Otto (naši přátelé) – Opava
Lucka, Terezka, Filip (Michalova sestra s rodinou) – Liberec
Ania (moje kolegyně a kamarádka), ložnice Elly- Stepney, Londýn

A pak jsme se přestěhovali domů!

20120816-063958.jpg

Dnes odjíždíme na dovolenou do Francie.

Čísla

Nevím přesně kolik kilometrů nebo mílí, námořních či silničních, jsme vlastně ujeli. Nebylo to pro nás tolik důležité, navíc trasa i cíl byly hned od začátku dané; ujet celý kruh, a jestli to bylo o dvěstě kilometrů víc či míň, komu na tom záleží.
GPS bylo také po většinu času vypnuté, zapínali jsme jej při přejezdech, každou hodinu nebo dvě, podle potřeby, nebo v mlze.

Víme, že kruh nám zabral 119 dní z Gravesendu do Gravesendu.
Celá cesta trvala 122 dní, tedy přesně čtyři měsíce, jak jsme plánovali, od 1.04. do 31.07. 2012.

Ovšem je tu pár jiných čísel a faktů, které mi přijdou zajímavé.

Pádlovali jsme 94 dní.
Nepádlovali 28 dní, z toho 26 kvůli počasí, 1 psychický odpočinek (po přistání na Lundy), 1 v Gravesendu (byli jsme moc rychlí a museli jeden počkat, abychom nepřijeli moc brzy).

Stan jsme postavili a spali v něm po většinu nocí, z toho 6 jsme byli v 2 placených kempech.
28 nocí jsme strávili pod střechou:

2 v bothy (turistický útulek)
6 v hostelech (Rubha Reid, Thurso a Cullen)
3 v B&B (Wick a Robin Hood’s Bay)
3 v Jachtařském klubu v Gravesendu

14 v domech náhodných a hodných lidí:
3 u Howarda & Gill v Brighton
1 u Mark a Sherril blízko Portsmouth
4 u Barbary & Iana v Burton Bradstock
1 u Tanya & Andyho (MidlifeKayak) v Portscatho
1 u Steva v Aberporthu
1 u Stuarta a Kate v Easdale
2 u Finleyho a Lindy v Aberdeenu
1 u Tima blízko Harwich

Náš výlet byl velmi osvobozující a přiblížil nás k přírodě. Ovšem časem jsme objevili, že holdujeme jendé věci považované za luxus, čistému a voňavému ručníku. A jen sprcha nabídnuta s takovým ručníkem nás uspokojila.

Během tohoto výletu jsme měli sprchu na 16 místech kolem Británie.

Nakonec jsme tu měli malou soutěž, ne mezi námi, ne. Soutěžícími byly sprcha versus vypité lahve whisky.

Bohužel musím říci, že team whisky to prohrál 14 : 16 ve prospěch teamu sprch.

Možná to bylo proto, že kvůli nedostatku času jsme vyjeli lehce nepřipraveni a whisky v lodi chyběla. Pořídili jsme si ji až v Brightonu. Na druhou stranu jsme byli vybaveni mnoha ampulkami, obsahem jeden velký panák, s výbornými nápoji vyrobemými tatínkem mé kolegyně, Zdislawem Dubinskym.
Nakonec jsme spočítali všechny lahve kromě té poslední, zakoupené ve Walton-on-Ness, jelikož to byla jen malá placatka.

20120806-183635.jpg

Co se týče jídl, statistika je velmi jednoduchá. Tento výlet (na rozdíl od jiných)o vaření nebyl. Takže ingrediencí jsme používali velmi málo. Na vaření jsme používali hlavně sůl, těstoviny a pesto, popřípadě nějakou rajčatovou omáčku. Dále pak velkým hitem byla ochucená rýže do mikrovlnky (2minuty na vařiči), hlavně příchuť Čínské rýže se smaženým vejcem, červené fazole v chilli omáčce, kokosové mléko a zelená thajská pasta. Sem tam jsme použili mrkev, cukynu nebo pórek. Jo a uzeniny.

Na svačinu jsme mívali tortilly (krásně se na rozdíl anglického chleba skládují), mazací sýr, tvrdý sýr, salámy, ketchup, hořčice, majonézu. Občas jsme přidali papriku nebo okurku.

Nepostradatelné pro nás byly české polévky (asi 30), Gulášová jako vždy nejoblíbenější.

Použili jsme asi 480 čajových sáčků Roibos a 1,5 kila cukru.

Nejoblíbenější energetické tyčinky byly Marsky, Chunky KitKat, Wagónová Kola (zeptejte se Michala) a jedny co si nepamatuji jejich jméno.
Dále výběr českých sušenek, poctivě importovaných během několika výletů i poštou, Mily, Sojové Suky, Margotky a Horalky.

20120806-182642.jpg

Ostatní výživa byla svěřena do rukou místních zdrojů a kuchyně. Nakonec jsme zjistili, že nás nejvíce přitahovaly stejky a lokální mořské úlovky a mořské plody. Také jsme takto doplňovali vitamíny, zeleninu.

Samozřejmě káva a dorty měly své místo a bylo jich nepočítaně.

20120806-183131.jpg

Tak, to by byla ta nejdůležitější fakta a statistiky z tohoto výletu.

Finanční stránka expedice?

Jakkoliv byly výdaje velké, musím říci, že to stálo za to.

Každý jsme byli 5 měsíců bez příjmu a na vše jsme museli ušetřit předem. Proto jsme museli i pronajmout byt.
Celkem nás to stálo:
asi 150 000 vybavení
asi 85 000 útrata během expedice (menší množství dortů by to stáhlo na polovinu, ale my jsme tyto chvíle využívali k dobíjení elektroniky a získání signálu na uploadnutí blogu)

Lidé, kteří ocenili naše výkony nebo články, popřípadě je zaujala práce námi prezentovaných charitativních organizací, přispěli skoro 120 000.

POHLED ZPĚT

Když jsme vyjížděli na naší cestu, nevěděli jsme co očekávat. Vzdálenost, kterou jsme měli ujet nás ohromovala. Myšlenka na čtyři měsíce na cestě strávené děláním jedné věci nás děsila. První týden byl jak jsme očekávali, těžký. Potom jsme se pomalu začali dostávat do rytmu, našli jsme denní rutinu. Začali jsme být víc doma v prostředí kajakové expedice. Opravdový průlom přišel, když jsme dojeli na konec Lyme Bay (po 3 týdnech). V té době už jsme zažili vše: dobré a špatné počasí, dobré a špatné noci ve stanu, únavu, bolest, slunečné dny v kajaku, protivítr, dlouhé nošení lodí, rozbitý materiál, každodenní balení, žádný postup a konečně nějaký postup.

Naše cesta pomalu dostala tvar. Pomalu jsme přišli na to, co chceme a co můžeme. Také motivace ke zvládnutí celého počinu se lépe utvořila.
Samozřejmě, že jsme chtěli zakončit cestu, kde jsme začali, ale měli jsme také menší cíle. Já samé to chtěla zvládnout alespoň za Land’s End, přišlo mi to dost daleko, a jen jsme doufala v zastávku v kafi na Cape Wrath. Michal doufal, že se do toho dostanem tak, že to dojedeme až do cíle a jen někam.

Ale jak už jsme řekla, hlavně jsme si to začali opravdu užívat. Také jsme konečné začali mít čas i na psaní blogu. Začali jsme potkávat lidi, a lidé se stali důležitou součástí naší cesty. Každý komentář, esemeska, email a setkání byli velmi důležité. Věďeli jsme, že nejsme sami, že nás lidé sledují, mají o naší cestu zájem, čtou si náš blog. Původní myšlenka, vytvořit interaktivní záznam z cesty pro lidi, se změnila na interaktivní blog pro nás. Občas jsme přemýšlela nad článkem a v duchu jsme viděla jména z komentářů a přemýšlela jak se jim to bude líbit, co řeknou, jakou informaci přidají.
Jeli jsme jen ve dvou, a my jsme zvyklí být jen spolu, a ne, nemusíme si pořád něco vykládat. Ale bylo to dobré a zajímavé mít díky blogu i jiné lidi sebou na cestě. Také nám to dalo nová témata k hovoru, snad nikdo moc neškytal.

Jak už jsme řekla, motivace se vyjasnila, ale také se měnila během naší cesty. Když jsme vyjeli, měli jsme cíl na každý den, ovšem brzy jsme zjistili, že takto to dlouho nevydržíme. Ne vždy jsme k cíli dojeli a najednou to začalo ohrožovat náš pocit z dobrého dne. Zatímco já jsme byla spokojená, kam jsme dojeli a chtěla jsme si místo užít, Michal pořád sledoval, že nejsme kde chceme, a že zítra musíme dále, více, tvrdě ji a tak. Našťestí mu to dlouho nebydrželo. Nakonec jsme se rozhodli si to jen „užívat“ s několika dílčími cíly. Chtěli jsme být v Severním Cornwally na konci dubna (skoro), ve Skotsku prvního června (s přehledem), u Aberdeenu v červenci (tak tak), doma (to jsme nevěděli).

Toto nám dodalo potřebnou flexibilitu. Ale pak přišel čas to ukončit. Jakmile jsme dosáhli Anglické pobřeží, byli jsme na závěrečném úseku. Potom, jedno ráno na Holly Islandu, jsem se rozhodla, že už stačilo, opravdu jedeme domů. Spočítali jsme vzdálenost, našli vhodné datum, vydělili a vyrazili jsme. Dny, cesta, pádlování začalo být podřízeno jednomu cíli, jet a dojet v určitém čase. Ujetí vzdálenosti nás uspokojovalo, neujetí nikoliv. Měli jsme tři dny navíc pro co by kdyby, a dva jsme použili, to nás činilo ještě více nervóznějšími.
Na druhou stranu, dny byly jednoduché, vstát, sbalit, pádlovat dokud to šlo (proud, vítr, světlo, síla), přistát, spát a znova. Jídlo nebylo podstatné dokud jsme neměli hlad a měli dostatek energie.

Jsme ráda, že jsme si vyzkoušeli i takový přístup. Vidět postup a přibližování se cíle bylo uspokojivé, ale celou cestu bychom takto nevydrželi.
Cesta trvala čtyři měsíce, což je dlouhá doba. Nebylo možné soustředit se jen na jedno, pádlovat. Bylo důležité také žít normální život a také si užívat. Británie není opuštěné místo uprostřed ničeho a bylo by velmi těžké toto předstírat a ignorovat to, co civilizace přináší. Pro nás to nebyla postel a sprcha každý den, luxusní zábava nebo televize, bylo to prostředí okolo nás a možnost si užít to, co nabízelo. Takže dobrá káva a dort, restaurace podávající čerstvý lokální úlovek, zajímavosti a lokální historie. Samozřejmě, když někdo nabídnul postel a sprchu s čistým ručníkem, nevadilo nám se stát hosty.

POSLEDNÍ PÁDLOVÁNÍ NAŠÍ CESTY

Včera jsme pádlovali na Temži poslední úsek.

Nejdřív jsme se snážili závodit a udržet rychlost s těmi většími.

20120801-081538.jpg

Potom jsme dojeli k Bariéře. Snažili se ji před námi zavřít, ale proklouzli jsme.

20120801-081637.jpg

20120801-081657.jpg

Ten kabel, který natahovali přes řeku v den našeho odjezdu, a který nás o několik hodin opozdil, tam stále je.

20120801-081754.jpg

Na Canary Wharf nám vyrostly nové jeřáby, pomalu, ale jistě, se k nám (domů) blíží.

20120801-081835.jpg

Ten samý víkend také natírali náš most. Moc pěkně.

20120801-081909.jpg

Tady je Michal smějící se, když projížíme kolem naší lokální pláže.

20120801-081944.jpg

Také jsme se zastavili v naší lokální hospodě na poslední kafe našeho výletu, byli jsme trošku brzy. Policie nás našla a přijela nám věnovat dlouhodobou pozornost, jsme prostě slavní.

20120801-082022.jpg

20120801-082043.jpg

Na Greenwich parkuje nová válečná loď.

20120801-082125.jpg

A pak jsme byli tam. Nebo tu? Prostě jsme dojeli, přistáli, lodě byly vyneseny po schodech na břeh. Lidé že všech koutů Británie nás přišli přivítat: Jean-Pierre a Berryl z Islingtonu, Andrew z Hamptonu/Skotska, Mark z Dorsetu, Ann z Essexu, a pár místních a dětí ze Shadwellu.

20120801-082210.jpg

Zbytek odpoledne byl stráven vybalováním, mytím a sušením, kde hlavní roli sehráli JP a Ann. Pak jsme se věnovali jídlu, abychom plynule přešli k BBQ v našem klubu. Berryl a Sarah nám upekly dorty, poslední během této cesty.

20120801-082249.jpg

20120801-082310.jpg

Potom nás Alastair odvezl k sobě domů, protože v našem bytě až do konce měsíce bydlí někdo jiný.