Překročení řeky Humber

Nejprve tu máme pár fotek z posledních pár dnů. Jsou z pádlování kolem Flamborough Head. Flamborough Head je jedna z ptačích rezervací, ani jsme se nemuseli koukat do mapy. Tisíce ptáků lítalo kolem nás. Pádlovali jsme v tichosti, protože jejich hlasy bychom ztěží překřičeli. Terejů bílých bylo nejvíc a lítali nejvýš. Papuchálci si spíš líně plavali kolem nás. No a pak tam byli razobill a guillemot, jejich jména si, ale v češtině musí najít každý sám.

20120722-140527.jpg

20120722-140642.jpg

U Falmborough Head jsme strávili dvě noci kvůli silnému větru. Jak skončil ten den, co jsme vypluli už každý ví, doplaváváním na břeh. Teď když se dívám na fotky, tak ten surf vypadá docela malý. No, to už se tak na fotkách stává.

20120722-140806.jpg

20120722-140734.jpg

Ten den, co jsme nevypluli z Withernsea jsme se šli podívat do města. Zajímavé, moc zajímavé. Dřív, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, to bylo živé a vyhledávané přímořské letovisko. Dnes už není tak živé a asi ani vyhledávané. Co je tu ovšem zajímavé, je maják. Je postavený pěkně u prostřed města.

20120722-140914.jpg

Ovšem nebylo to tak vždy. Původně byl maják postaven uprostřed dun, dále od erodujícího pobřeží. Když ale začali zpevňovat pobřeží, začaly se domy přibližovat blíž k moři a obstoupily maják.

20120722-141046.jpg

Knečně se dostávám k dnešnímu nadpisu. Řeka Humber, co může být tak ťežkého ji přejet. Pár věcí. Za prvé už od Abrdeenu jsme o ní od lidí slyšeli. To, že jsme projeli Pentland Firth, to brali jako jó, dobrý, ale Humber. Musím říci, že že všech přejezdů, které jsme zatím podnikli, a to sem počítám i ten přes Irské moře na Man, byl tento jeden z nejtěžších. Od břehu ke břehu je to je deset kilometrů. Ovšem už proto, že není odkud pořádně vyjet, se vzdálenost prodlužuje. Na druhé straně zase není hned tak přistání díky písčinám, vojenskému pásmu a tulení rezervaci, takže vzdálenost se prodlužuje. Řeka Humber je take poměrně živý přístav, nás poměrně z blízka minuly čtyři nákladní lodě. Ostatní byly daleko. A nakonec jsou tady naše oblíbené proudy. Silné, zrádné a tekoucí proti sobě. Něco, co si s kajakem pěkně prohraje a povozí.
A k tomu všemu hned jak jsme vyjeli se přidal protivítr a držel se nás až do cíle. Opravdu to nebylo lehké.

20120722-141131.jpg

20120722-141203.jpg
(na fotkách je vidět jak nás proudy posouvaly, přitom jsme celou cestu drželi stejný kurz 150)

Naštěstí konec dne byl zpestřen tuleni. Bylo jich kolem nás alespoň stovka, další je líně leželi na plážích. Tuleni jsou společenští a tak s námi plavali, nadháněli se, vykukovali, a co bylo nejlepší, pár jich i stříhalo zadní ploutví. Naštěstí si oblíbili Michala víc než mě, a tak ten byl několikrát pěkně osprchován.

20120722-141402.jpg

20120722-141441.jpg

20120722-141508.jpg

Pro přistání jsme si vybrali přírodní přístav na řece Saltfleet. Trošku jsme měli problém najít její ústí, ale pak jsme tam potkali členy místního klubu na plachetničkách. Hned nám nabídli jejich pozemek ke stanování a klíče od záchodu. I takové věci nám po těch měsících cestování stačí k pocitu neskutečné radosti. Vynášení lodí bylo jedno z nejkratších zatím, dva metry kolmo na travnatý břeh.

20120722-141549.jpg

Reklamy

2 responses

  1. Nazdááár,
    super přejezd,klobouk dolů:-) A tuleň na závěr,co víc si přát!!! Nás to potěšilo víc než vás,moc se těšíme na další fotky a psaní a hlavně na váš návrat:-)
    Lucka s rodinkou

  2. Jen tak pro zajímavost pro nás nepolíbené laiky a navíc líné hledat,kolik ještě toho máte před sebou,zdá se mi,že kousek podle mapy,ale jak je to podle vás ve skutečnosti,jak to odhadujete?:-)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s