Dojeď co nejblíž, vyskoč co nejrychleji

Včerejší den končil tím, čemu jsme se celou cestu snažili vyhnout. Východní pobřeží je celé otevřené severnímu moři. Posledních šest týdnů zde vanou, netypicky, severovýchdní větry, které sem ženou masy vody. Byli jsme ještě na západě, když jsem si pročítala zprávy jiných letšních circumnavigátorů, kteří jeli východní pobřeží před námi. Zprávy neznělé dobře, surf, surf a ještě větší surf.
S Michalem jsme se dohodli, že přistání a výjezd v tom není nic pro nás. A tak jsme se snažili přistávat v přístavech, ať jsme v bezpečí. Mimo přístavy jsme přistavali jen tehdy, když místo bylo nějakým způsobem chráněné, a my měli jistotu, že i druhý den vyjedeme. Nejdůležitéjší pro nás bylo dostat se s loděmi bezpečně z vody a na vodu, jestli tam půjde postavit stan jsme řešili až potom.
To fungovalo až do včerejška. Ráno, když jsme vyjížděli, bylo moře klidné, jen vítr foukal ze strany. Po pár kilometrech se situace změnila. Vyjeli jsme že zákrytu Flamborough Head a moře zde bylo pěkně živé, obohacené o velké a poměrně ostré oceánské vlny. Vítr nám foukal do zad. Pokračovali jsme. Pobřeží byla jedna dlouhá písková pláž, nad kterou se tyčily nízké blátivé útesy. Na přistání nic moc.
V Hornsea jsme se chtěli naobědvat, měli jsme za sebou kolem 20km, ale situace u pláže nás donutila pokračovat. Třeba Withernsea, dalších 20 km, bude lepší. Nebyla. Ve městě byla pláž díky přílivu krátká, navíc plná betonových zídek, sloupků a podobně. No nic, pokračovali jsme, i když nám mnoho možností nezbývalo. Za městem zase začaly útesy. Teď už jsme hledali jen díru mezi nima, kudy bychom mohli dostat lodě na břeh. Takové místo jsme zahlédli, snižování se zde skoro až k moři a odliv odkryl malý kousek písčíté pláže. Strategie byla jasná, dokázat dojet ve vysoko se lámajících vlnách co nejblíž a rychle z lodi ven, ono je lepší být semlet a omlácen vlnama o pláž bez kajaku, než s kajakem na hlavě. Nasadili jsme si helmy. Já měla svoji na hlavě během tohoto výlety už párkrát, hlavně u vyjíždění proti lámajícím se vlnám. Michalsi svoji dovezl až sem. Ještě, že tak.
Michal jel první. Za chvíli bylo vidět jak jej pohltila vlna a pak nic. Potom už ležel kajak na pláži a Michal lovil pádlo. Pak byla řada na mě. Dopředu, surfnout a už se mě to chystá převrátit. Šprycku jsem si oddělala už dopředu, takže jsem rychle vyskočila proti vlně, tak aby kajak byl mezi mnou a pláží. Stejně, jak nás to pralo, projel nad mojí hlavou, ještě, že nám tu helmu.
No, ale oba, i kajaky, i pádla, jsme všichni byli na břehu. Michal kašlal mraky vody. Prý si neoddělal šprycku dopředu, on totiž má méně zkušeností s tím, že ho surf semele a vyklopí. On to většinou zvládne, pěkně přistane, nebo si vyroluje. Já vím své, a štěstí přeje připraveným. Takže si neoddělal šprycku a vlna ho připlácla na záď tak, že se k ní nemohl dostat a mezitím ho to pěkně protočilo, i když to trvalo tak 4 sekundy, ono to v pračce tak dlouho stačí.
Na břehu jsme pak museli dostat vodu z lodí, pak písek. Mezitím jsme hledali náš vak s vodou a moje čůrátko. Limonáda, která si to se mnou, neotevřená, jela už od Applecrossu, byla darována moři.
Co bude zítra se uvidí. Buď se to zmenší, nebo se bude čekat, až se to zmenší. Nic jiného se dělat nedá, alespoň je to docela dobré místo na stan.

Reklamy

One response

  1. Jako vodácký amatér vám fandím to co provádíte s těma dlouhéja šífama dá za kaskaderské kousky.Nechcete to prezentovat u filmu tam by z toho kápla nějaká koruna. Přeji Vám dobrý vítr do zad a pokaždé šťastné přistání. Mirek Opavak Popek. Mop.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s