Dopředu dopředu pořád dál

PÁTEK : NORTHUMBERLAND

„Teď tady máme parádní surf“ nám řekla paní v kafi v Craster. Jo, paráda, pokud jste surfař, nic moc, pokud jste kajakář sedící v přetěžkém kajaku. Takže, kajakáři, teď do Northumberlandu nejezděte.
Pokud by jste se přece jen chtěli sem podívat, pak již zmiňované kafe dělá jeden z nejlepších kávovo-ořechových dortů zatím na celém Britském pobřeží. A že jsme jich vyzkoušeli už hodně, je to Michalův nejoblíbenější zákusek.

20120716-115041.jpg

Kdyby vás dorty nijak nebraly, potom tu máme hrady. Viděli jsme je všechny, tedy ty kolem pobřeží. U Linderfarne na Holly Islandu (Svatém Ostrově), jsme přespali. Je to jeden z mnoha přílivových, dostat se na něj pěšky jde jen za odlivu, ostrovů kolem Britského pobřeží. Obydlen byl už od nepaměti, je tu hrad, zřícenina kláštera a malá vesnice. Taky tu dělají vlastní medovinu, ale pro její ochutnání se musíme vrátit.

20120717-133014.jpg

Dalším hradem byl Bamburgh, podle časopisu Time Out: „…,nejlepší místo v zemi“ pro jídlo, pití a přenocování.

20120717-133152.jpg

My jsme jej minuli a pokračovali k Dunstaburgu. Podle Michala to je nejfotografovanější hrad v britských fotografických časopisech.

20120717-133250.jpg

Možná, ale dnes jsem byla nejfotografovanější já.

20120717-133348.jpg

20120717-133415.jpg

20120717-133450.jpg

Pokud vás historie nezajímá a více vás osloví přírodní krásy, pak tu jsou ostrovy Farne. Leží blízko pevniny, ale neví se, kolik jich přesně je. Je jich něco mezi 15 až 20, nebo více, záleží na přílivu a odlivu. Nejvyšší je ostrov Inner (Vnitřní) Farne 19 metrů nad hladinou moře. Dříve byly obydlené, teď už tu pobývají jen ochránci přírody.

20120717-133551.jpg

Tak, ten den jsme zakončili v Amble. Úplně náhodou jsme zastavili u jachařského klubu Coquet. Normálně se od jachtařů držíme stranou, obzvláště na moři, ale bláto a nedostatek prostoru nás donutilo. Pomalu jsme se k ním blížili. Vyhodí nás? Uznávají i jiná plavidla než jachtu? A co kajak? Budou namyšlení? Voníme? A klasická Michalova otázka, co jim řekneme?
Nemuseli jsme se bát, Phil nás pozval nahoru a nakonec jsme měli sprchu, pivo, nemuseli jsme vařit večeři, seděli jsme na židli a dobyli elektroniku.

20120717-133701.jpg

20120717-133729.jpg

SOBOTA: SETKÁNÍ

Náš cíl je teď jasný, Londýn. Výlet to byl pěkný, ale je načase, abychom jej zakončili. Od včerejška opravdu jedeme domů, každý den musíme ujet určitý počet mil, ať tam do určitého data dojedem. I dnes, jsme tedy vyrazili na misi. Ovšem, když jse přistáli v Blyght Bay, přišla nám zpráva: „Jste v Blyght, my jsme vedle ve Whitley Bay, budeme mávat. Joe a Sylvie“.

20120717-134334.jpg

Joa a Sylvii jsme potkali v kempu v Altandhu u Summer Isles na severo západním pobřeží. Jsou v důchodu, mají karavan a často někam jezdí. Joe nás také fotil, když jsme odjížděli a jeho fotky se objevili na anglickém blogu. My jsme jim tenkrát dali vizitkou a řekli jim o Spotu, oni řekli, že nám zamávají. Moc velkou váhu jsme tomu nedávali, takže včerejšek byl příjemné překvapení.
Projížděli jsme kolem ostrova St Mary s majákem na začátku Whitley Bay, a řešili kam do ní pojedeme. Najednou Michal uviděl jak někdo mává něčím bílým. Přijeli jsme blíž, a byli to oni. Úžasné. Ta náhodná setkáni s lidmi, a podnikaví lidé, kteří nás dokážou na vodě najít a potkat mě na tomto výletě baví.

20120717-133922.jpg
(více fotek na angickém blogu)

Vyměnili jsme si informace, co jsme my a oni od posledního setkání dělali. Dostali jsme jahody a nektarinky, vyfotili se, a pak už jsme zase museli jet. Přece jen, teď máme cíl.

NEDĚLE: MAPA ČÍSLO 225 SE ZTRATILA

Nevím jestli jsem to tady už říkala, ale hlavně při cestě používáme auto mapu. Cokoliv podrobnějšího bychom ztěží uvezli, i z ní jsme zvali pouze listy, které měly hlavně modro. No, a dnes jsme nemohli najít číslo 225, kde je část dnešní a zítřejší etapy.

20120717-134423.jpg

Co to znamená? Nic hrozného, jen ještě méně budeme vědět o neznámém pobřeží. Na druhou stranu se nebudeme stresovat, že před námi jsou kilometry surfové pláže, nebo zase útesy.

20120717-134512.jpg

20120717-134607.jpg

Nemusíme řešit, do kterého města pojedem na kafe, ani jak to bude vypadat tam, kde budeme hledat nocleh.

20120717-134705.jpg

Tak třeba dnes jsme jeli kolem dlouhé pláže, pak jsme viděli nahoře nad ní město a rozhodli se přistát, už bylo načase. A zrovna jsme si z celé dlouhé pláže vybrali místo, kde byli dva rybáři. Bohužel foukal silný vítr ze strany, takže Michala vzal tak, že přistál přímo mezi nima a jejich náčiním. Ale vzali to s klidem, a ještě mi pomohli s lodí, když jsem se tam surfem přihnala taky.

Pak jsme třeba nevěděli, že ten přístav v Hartepoolu a Middlesborough má šest kilometrů na šířku od zdi ke zdi. Nic moc, když do něj a z něj neustále jezdí velké lodě.

20120717-134805.jpg

A protože už bylo dost pozdě, rozhodli jsme se skončit dokud něco vidíme, takže se schváváme v díře mezi dunama přímo u rafinérie a doufáme, že už moc foukat nebude, protože písek ve větru není při stanování nic moc.

20120717-142714.jpg

20120717-134943.jpg

PONDĚLÍ: TYPICKÝ DEN NA NAŠÍ EXPEDICI

Rozhodla jsme se s vámi podělit o to, jak vypadá takový normální den na naší expedici. Takže ráno vstaneme v sedm hodin (někdy i dřív a občas i později). Uvaříme snídani, uděláme hygienu, najíme se, sbalíme věci ve stanu a stan. To nám zabere asi hodinu a půl. Pak je třeba dostat to všechno včetně lodí k vodě a sbalit. Někdy to zvládneme za hodinu, ale když je voda dál tak třeba i za dvě.
A pak vyjedeme. Podle podmínek jedem průměrně mezi 8 až 10 hodinami denně. Někdy kvůli větru, proudům nebo stavu moře méně, někdy že samých důvodů nebo vzdálenosti (zvlášťe při přejezdech) i déle.
Na konci dne to zase všechno vyvláčíme na břeh, vybalíme, popřípadě vybalíme a pak postupně vláčíme na břeh, postavíme stan, svlečeme mokré, oblečeme suché a vaříme večeři. Během ní, když je ještě síla píšeme blog, český nebo anglický nebo oba. No a pak jdeme spát, většinou kolem 23.00.
Nikdy nevíme, kdy nás to zastaví, protože se snažíme jet každý den, když jsou podmínky. Jsou-li dobré, snažíme se ujet co nejvíc. Když jsou horší máme víc času na přestávky a psaní.
Když na vodu nemůžeme, snažíme se nezoufat a užít si, co je na břehu. Většinou skončíme v místech, kam bychom normálně sami nejeli.

20120717-141358.jpg

Posledních pár dnů opravdu jedeme a jedeme pořád. Ani se nám nechce věřit, že teprve minulý víkend jsme byli v Aberdeenu. Včera jsme zjistili, že jsme v Yorkshiru. K večeři jsme totiž měli Yorshirský puding v jeho klasické podobě.

20120717-142956.jpg

Nevšimli jsme si, že jsme do Yorkshiru dojeli kvůli chybějící mapě a husté oblačnosti.

20120717-141503.jpg
Z Yorkshiru je to autem do Londýna jen čtyři hodiny.

Reklamy

2 responses

  1. Ahooj,díky za český blog,každý den sleduji jak sprintujete:-) Fakt jste výborní a jedete k domovu,chvílemi vás podezdřívám,že chcete být součástí olympijského zahájení a hrdě projet Temží za účasti kamer z celého světa:-)))) Je to sice ode mne nadsázka,ale za ten heroický výkon byste si nic jiného nezasloužili!! Jste super,domov volá a nejen ten v Londýně,tak zdar a hodně síly:-) Lucka

    • Nechci vám napsat nic než samou pochvalu a hlubokou poklonu za komentované fotky a zážítky,snadné určitě to neni.Pokud bych to přirovnál ke sportovnímu výkonu tak zimní přechd hřebene Tater za Ural.Jak jsem vyčetl z vašeho jídelníčku tak káva a slaďour musí končit skoro každý váš raut.Tak pokud zavítáte do Opavy tak vám tuto slast určitě připravím.Škoda jen,že nyni v době meruňek nemáte cestu kolem,ale nezoufejte Klárka může dodat marmeládu,kterou vlastoručně vyrobila.Zdraví Mirek Opa.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s