Dobrodružství v Moray Firth

Moray Firth je široký dlouhý záliv mezi severovýchodním a východním výběžkem Skotska. Tenhle záliv je museli přejet v naší cestě na jih. Neměl to být problém, vždyť kolik zálivů jsme již přejeli.
Do Moray Firth jsme konečně dorazili v pátek večer. Měli jsme na výběr ho buď přejet celý najednou, asi 70 kilometrů do Lossiemouth, nebo pokračovat na západ podél pobřeží, asi 28 kilometrů, pak to nadvakrát přejet se zastávkou na Tarbat Point, asi 45km, a z Burgh Head se vracet zpět do Lossiemouth, asi 10km. Rozhodnutí mělo padnout až ráno.
Ráno nějak nic nešlo. Michal se nedokázal probudit s budíkem v šest, takže jsme vstávali daleko později. Jasné ráno vystřídala mlha a déšť, v tomto počasí se dlouhé přejezdu nedělají. Vyrazili jsme podél pobřeží na západ. Jenže mlha se brzy zvedla a brzy jsme viděli pevninu na druhé straně. To všechno pojedeme zase zpátky. Ach jo.
Postupně jsme se rozhodli k přejezdu. Na prvním možném místě jsme zastavili, najedli se, nachystali jídlo sebou. Převlékli se, líp se chodí v lodi na záchod v kalhotách a bundě než v suchém obleku, alespoň mně. Měli bychom to přejet za 9hodin, sice bychom přistávali pozdě v noci, ale bílé noci Skotské jsou na to v pohodě. Vyrazili jsme.

Asi po hodině začal vítr z boku, který postupně zesiloval a zvedal stále větší a větší vlny. Z nějakého důvodu moje triko pod bundou bylo postupně celé mokré. Převléci se v těch podmínkách nedalo, ani vyčůrat, a bylo jasné, že až zaleze slunko, bude mi pěkná zima. Bylo třeba přehodnotit situaci. Byli jsme už čtyři hodiny na cestě, ale nǎse rychlost klesla pod 2 uzle, takto bychom tam dojeli za dalších osm hodin. Naše možnosti byly jet zpět (to se mi nechtělo), pokračovat (hazard), zkusit v otevřeném rozbouřeném moři najít placatý úzký Tarbat Point. Poslední možnost jsme si nakonec vybrali.
Z mapy jsme trošku věděli jeho směr. Bohužel když jsme vyjížděli ani jednoho nenapadlo uložit jeho souřadnice do GPS, proč taky, když jsme jeli na úplně opačnou stranu. Proč bychom najednou k němu měli chtít jet? No, teď jsme chtěli a moc. Automapa není ideální pro navigaci na otevřeném moři, ale vyrazili jsme podle kompasu směr jihovýchod s tím, že když jej do hodiny nezahlédnem, budeme muset zpět na pobřeží odkud jsme vyjeli.
Vítr a vlny jsme teď měli v zádech a naše rychlost stoupla na čtyři uzle (8km/h). To byl také hlavní důvod, proč jsme vyrazili sem. Do hodiny jsme zahlédli kousek pevniny a brzy i maják. Za tři hodiny jsme přistáli.

20120702-091643.jpg

Druhý den jsme vyrazili dokončit přejezd. Jenže na mě asi dolehl ten stres z posledního týdne, jak moc chceme být dál a jak moc jsme museli dojovat s počasím. Navíc už jsme na cestě 92 dní. Prostě mě to přestalo bavit. Už se mi nechtělo pádlovat, ke břehu, dál, nikam. Rozhodla jsem se to zabalit, naložit na jakékoliv auto, které by pro mě přijelo, a jet pryč. No dojeli jsme do místa jménem Hopeman, dali si kafe, tedy nebylo nic moc, ale paní nás nechala sedět v galerii. Podívali jsme se zda nám nepřišly nějaké komentáře. A zrovna tam byl, pod posledníma fotkama, tento od Ann:
„I’m not sure my husband and I would look such a happy couple if we’d kayaked half way round Britain so fantastic, You look a picture of harmony. I’m sure it’s not always thus!!“

„Nejsem si jistá, že můj manžel a já bychom vypadali jako šťastný pár, kdybychom spolu odpádlovali půl Británie. Paráda, obrázek harmonie. Jsem si jistá, že to tak ale vždycky není.“

No, nebylo. Jenže po kafi jsem zapoměla, že končím, vyrazili jsme dál. Byl to příjemný klidný večer na vodě.

Reklamy

3 responses

  1. No vidíš Naty, my se vrátili zase z Řecka, kde jsme se váleli/plavali u bazenů a občas plavali v moři. A já si říkal, že bych chtěl nějakou akci (místní hodně provozovali kiteboarding – takovej ten surf s malym paraglidem). Ale stejně bych se to za tu chvilku nenaučil.
    A vy máte zase někdy akce až moc. Musíme to zprůměrovat ;o) a budeme všichni štastný ;o)
    držíme vám stále palce, ať vydržíte ;o)

  2. Ahojky, Natalko i Michale, to je dobře, že jste to nevzdali, mrzelo by vás… A taková ponorková nemoc přichází vždycky a všude. Dnes jsme si pročetli celou vaši cestu z Londýna až sem a hodně se bavili. Jen babička teď vzdychá, kdy už dopádlujete, snad ty proudy už potečovou vaším směrem, pá Táňa

  3. Jsme na vás pyšní,že to nevzdáváte,jste prototyp šťastného manželství a to hlavně proto,že i když se máte plné zuby vždycky to nějak zvládnete a úsměv po čase také vykouzlíte,nevím,jestli to taky nemám přičíst zázračným účinkům whisky a jiných nápojů místní provenience,ale hlavně že to funguje:-)) Držte se,každý si bojujeme někdy svoje krize,jen ty naše za sebou nemají tak skvělé výsledky a výkony:-) My dnes pro změnu bojujeme s horečkou 40 stupňů u Terezky a nervy to jsou taky,každý má ty své stupně a své kompasy,ale hlavně že se máme,tak zdar námořníci,dobrý vítr a hezké počasí pa pa Lucka

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s