Naše zkušenosti s vybavením

Teď na konci naší cesty je třeba popsat a shrnout vybavení, které jsme použili.

TIDERACE XPLORE (napsal Michal)

Když jsme se chystali na tuto cestu, bylo mi řečeno, že obeplutí Británie se odrazí na opotřebení lodi jako její normální upotřebení po dobu deseti let. Pochopitelně jsme začali hledat ty nejlepší lodě pro tento účel.

Udělal jsme seznam toho, co jsme očekával od expediční lodě.

POHODLÍ/KONTROLA LODI
Věděli jsme, že nám to potrvá čtyři měsíce obpádlovat Britské pobřeží, a že v lodi strávíme mnoho hodin, často bez možnosti přistání a vystoupení. Hledali jsme opravdu pohodlné kajaky, ale také jsme chtěli mít v nich plnou kontrolu. Toto je vpodstatě o kokpitu, jeho tvaru a velikosti.

OBJEM
Nehledali jsme velké kajaky. Ideálně jsme chtěli lodě spíš menší s velkým objemem v komorách.

ODOLNOST
Z jasných důvodů jsme hledali ty nejodolnější a nejpevnější kajaky.

VÝKON
Britské vody nabízejí všechny možné podmínky, jaké si člověk může představit: klidnou vodu, tideracy, surf, vítr, různé kombinace vlnění a proudů. Hledali jsme proto lodě, které by toto vše zvládli.

Jakmile jsme věděli, co od kajaku očekáváme, začali jsme takový hledat. Byl tady, ale jeden malý problém, poslední dva roky jsme pádloval Tiderace Xplore a ten se stal mojí základnou, od které se vše odvíjelo a se kterou jsem vše porovnával.

Musím přiznat, že většina lodí, které jsme zkusili se nemohly srovnávat s kokpitem od Tiderace. Často to bylo kvůli tvaru sedátka a zádové opěrky, a bylo jedno, kolik vycpávek bylo použito. Hlavní důvod, proč jsem se nepodíval na žádnou loď dvakrát, byla nízká přední paluba (horní strana kokpitu) a špatná poloha opěrek na stehna. Prostě nebyl důvod si vybrat loď, ve které budu mít křeče ze sezení s nohama od sebe jako žába. A už vůbec nebyl důvod mít nejlépe performující kajak, ale s kokpitem, který by neumožňoval toho plně využít.
O objemu toho není moc, co říci, čísla hovoří jasně. Existují větší a širší lodě než Xplore, ale skoro žádná z nich nemá více místa v komorách.
Co se týká odolnosti, tam jsme nepochyboval. Přece jen jsme svou původní loď dost použil a zneužil během hraní si a ježdění mezi skalami, ne vždy bez nehody, a nikdy se mi nepodařilo poškodit víc než jen gelcoat (vrchní vrstu).
Co se týká výkonu, tak tam toho není mnoho, co jeden očekává od expediční lodě. To je většinou ať jede rovně za jakýchkoliv podmínek. Něco, co by měl dělat každý kajak, a Xplore není vyjímkou.

20120730-195246.jpg

Teď, kousek od cíle, jsme skončili první dekádu v použití kajaku. A tady je, co jsme se o nich dověděli.

Co se týče objemu, nám se do lodí vešlo vše, co jsme chtěli, včetně dvou skládacích kempovacích židliček. K tomu pár věcí navíc, které jsme pak vyložili a zanechali v půli cesty.
Co se týče pohodlí, tam lodě předčily naše očekávání, žadné křeče. Mohli jsme pádlovat až patnáct hodin bez vystoupení. Kokpit byl prostorný, takže se poloha nohou mohla měnit podle chuti a potřeby aniž by člověk ztratil kontakt s lodí a tím i kontrolu nad ní.
Loď, i když byla plně naložena, se stále zdála rychlá. Současně ani jednou za žádných podmínek nebyl problém se stabilitou lodi.
Směrová stabilita byla dobrá po většinu času. Jeden si jen musel dát pozor na rozložení nákladu. Pokud to nebylo vyrovnané, potom během bočního nebo zadního větru se loď bez skegu (kormidýlka) stáčela. Ovšem s vyrovnaným nákladem skeg zvládal většinu situací, a my museli vyrovnávat náklonem jen trochu a občas.

Odkud se tedy vzalo těch deset let opotřebení? Hlavně z přistávání. Natalie musela stavět častěji než já, a tak jsme občas stavěli na né úplně nejlepších místech mezi skalami nebo na kamenech. Mnoho přistání bylo tvrdých a párkrát byly lodě mořem vyvrženy na pláž.
Také jsme měli problém nést plně naložené lodě (80kg) na nerovném či kamenitém terénu a často jsme je museli táhnout nad hranici vody, vybalit, a teprve potom nést.
I když jsme věděli, že lodě jsou pevné, stále nás překvapuje, kolik toho vlastně vydržely. A když se zeptáte Natalie jaká je její loď, řekne: „Stále nablýskaná“.

Jako expediční lodě se ty to lodě velmi osvědčily, a my je použijeme zas a znova. Jako loď na každodenní rozmanité použití? Jak už jsme řekl, používal jsme Xplore už před tím, a tak vím, že tato loď je skvělá jak pro kempovací výlety, tak pro hraní mezi skalama, či v surfu.
Nemůžu a ani nechci ji porovnávat jak rychle nebo jak snadno se otočí na pětníku v porovnání s jinými. Co, ale vím je, že tahle se dobře pádluje plná či prázdná, a dobře se v ní na vodě cítím. A to je to, co je pro mě u lodi důležité.

RAAB PÁDLA

Během našich předešlých pádlovacích výletů jsme používali různá pádla. Moje bylo Lendal, Michal používal Werner. Na tento výlet jsme věděli, že každý budeme potřebovat ještě jedno záložní pádlo. A byli jsme velmi rádi, když nám je česká firma Raab poskytla. Tyto firma vyrábí pádla už dlouho, ale její specializací jsou pádla závodní. Toto bylo jejich první seakayakové pádlo.
Už když přišla, byli jsme překvapeni jejich vzhledem. Některá pádla, která jsme měli možnost před tím vyzkoušet proti nim vypadala jako vyrobená doma na koleni.
Během pádlování se prokázala jako ta nejlehčí a přitom velmi silná. A tak naše původní pádla se rychle stala pádly záložními.
A i když se během cesty u nich projevily drobné nedostatky, stále jsme byli velmi spokojeni, že je máme. Tato pádla mají trošku větší listy než naše původní. To nevadilo dokud jsme nepádlovali několik hodin vkuse proti silnému větru. Firma už má ale řešení, druhou verzi s menšími listy. A protože každý, kdo opravdu na kajaku jezdí má mít pádla dvě, už se těšíme až je budeme mít. Druhý nedostatek se projevil u spojky. Byla to první verze dvoudílného pádla a originální spojka bohužel odešla. Ovšem nic, co by pořádná oranžová páska nevyřešila. Mezitím firma vyrobila spojku novou, která vypadá velmi dobrě a nám bude vyměněna. Už se těším.
I přes tohle musím říct, že tyto pádla jsou zatím ta nejlepší z pádel s euroblades (tvar listu), která jsme odzkoušeli a použili.

20120730-195548.jpg

PALM Bunda (napsala Natalie)

Během této cesty jsme na vodě používali bundy Oceana od firmy Palm. Kvůli problémům se suchý mi obleky jsme tyto bundy používali skoro pořád. Příjemně nás překvapily. Začalo to už doma, Michal ji vybalil a oblékl. Do té doby si myslel, že jeho předešlá bunda je pohodlná a ani se mu zkoušet novou moc nechtělo. No a jak si ji zkusil, už ji zase nechtěl sundat. Že začátku si sice nebyl jistý kapucí, ale dlouhodobé pádlování v dešti a větru jej brzy přesvedčilo. Také při vyjíždění v surfu kapuci ocenil.
Mě se zase líbí dvojité zapínání u krku. Vnitřní mi zajistilo sucho a vnější límec teplo a pohodlí. Během pádlování jsme pak ocenila tvar manžet, jsou na spodní straně vykrojené, ale z vrchu přesahují až na hřbet ruky a dodávají ji ochranu.
Nebudu popisovat všechny detaily na bundě, některé pro nás moc důležité nebyly, třeba kapsy. Bundy ovšem splnily všechna naše očekávání, byly pohodlné, vydržely celou dobu, i když a nimi nebylo vždy pěkně zacházeno.
Neměli jsme příležitost je nikde opláchnout od soli, která na nich tvořila silnou vrstvu. Nikdy se k nepodařilo úplně proschnout mezi použitím a uschovány byly vždy jen v IKEA tašce v předsíňce stanu.
Od touring bundy neočekávám, že zůstanu úplně suchá při převrácení nebo rolování, ale tato bunda mě překvapila, že i při výjezdu v surfu lámajícím se o nás nebo po celém dni silného deště, jsme stále byli suší.
Tuhle bundu zařadíme mezi naše oblíbené kousky a zatím nebudeme hledat jinou alternativu.

20120730-201812.jpg

OVERBOARD Suché vaky

Na tento výlet jsme použili suché vaky od firmy Overboard. Na našich předěslých výletech jsme používali vaky od jiných firem, takže můžeme porovnávat.
Když jsme začali balit, přišly mi tyto vaky trochu tuhé a špatně se mi těsnaly do komor. To, ale brzy povolilo a problém vymizel. Na druhou stranu tuhost a pevnost materiálu zajistila, že po čtyřech měsících neustálého balení, tahání, rvaní a mačkání vypadají vaky jako nové s minimálním opotřebením.
O suchých vacích se toho moc psát nedá, většina lidí od nich očekává jednu funkci, udržet věci v suchu. A to tyto splnily na jedničku.
Na Overboardu je vidět, že o svých výrobcích přemýšlí. Mají velkou rozmanitost ve velikostech, několik tvarů a barev – tolik důležité, když má člověk vše sbalené v mnoha sáčcích. Krátce jsme použili i jejich obal na notebook a nebáli se vody, déle jsme pak používali jejich obal na iPad a tady jsme se vůbec nebáli.
Po čtyřech měsících pytle vypadají jako nové a hlavně se dají použít zase a zase.

20120730-201931.jpg

VYBAVENÍ NA ZEM

HANNAH Outdoor Equipment nás vybavila oblečením na zem a věcmi na kempování. Jedna z věcí, která se nám velmi osvědčila byly soft shellové kalhoty. Měly několik předností, byly pohodlné, pevné, rychle schnoucí, větru odolné a přežily čtyři měsíce bez vyprání.

Další vybavení, kteněžně pro nás stalo nezbytné byla Pertexová bunda s izolací PrimaLoft. Byla výborná proti větru, lehké mu dešti, ale hlavně hřála a zůstala stále suchá i ve slaném mořském vzduchu.

20120730-202027.jpg

Gravesend

Gravesend, kde „graves“ znamená „hroby“ a „end“ „konec“. Je mnoho verzí odkud jméno města pochází. Jedna hovoří o původu ze slova „grafs-ham“ nebo-li „konec zářezu“ (grove). Jiná pochází ze Saxonského Gerevesendu, konec území Portreve. Někteří místní si myslí, že to pochází z toho, že až sem sahaly hroby obětí Londýnské morové rány, a odtud tedy jméno „Konec-hrobí“. Narozdíl od princezny Pocahontas, v roce 1617, my jsme zde v hrobě neskončili. Ovšem i pro nás zde něco skončilo, naše okružní cesta kolem Britského pobřeží.

20120730-191409.jpg

Odtud už jsme opravdu na cestě domů, zpět do města, a hlavně na Shadwell.
Dnešní návštěva Gravesendu se od té poslední, před čtyřmi měsíci výrazně lišila. Tenkrát jsme byli na začátku naší cesty a nevěděli jsme, co očekávat. Kromě rychlojídelny s velmi mezinárodní kuchyní jsme nic neviděli.
Tentokrát jsme zjistili, že Gravesend je docela pěkné město s bohatou historií ovlivněnou jeho polohou jako strategické místo na cestě mezi mořem a Londýnem jak po vodě, tak i po souši.
Ovšem ještě jsme byli pod vlivem rutiny naší předchozí cesty. Bylo to zvláštní nechodit městem se suchými vaky v rukou, plnými cenných věcí a iPadem. Nemuseli jsme se strachovat o lodě zanechané na pláži a doufat, že jsou dost těžké na to, aby je někdo odnesl, a že oblečení je dost mokré na to, aby je někdo chtěl.

20120730-191700.jpg

Dnešní oběd byla příjemná chvíle bez nutnosti rychle psát blog. Mohli jsme si sednout k jakémukoliv stolu a ne jej vybírat podle dostupnosti a množství zásuvek. Ani jsme se nemuseli radovat s možnosti WiFi, něco, čeho se nám od Skotska nedostávalo.

20120730-191556.jpg

Dokonce zde měli i sojové mléko na cappuccino (normální mi nedělá nejlépe).
Takže i když něco pro nás skončilo, něco jiného zase začíná. Můžeme zase částečně začít žít naše normální životy. Říkám částečně, protože náš byt je stále ještě obydlen někým jiným, ale což, ještě jsou stále prázdniny, takže na úplnou stabilitu je ještě dost času.

119 dní a kruh je uzavřen

Dnes odpoledne jsme dojeli do jachtařského klubu v Gravesendu. Na tomto místě jsme strávili první noc na začátku naší cesty okolo Británie.

20120729-225753.jpg

20120729-225949.jpg

20120729-230008.jpg

Když jsme vytahovali naše lodě na břeh, uvědomili jsme si, že přesně tohle jsme už jednou dělali. Pak nám to došlo, právě jsme objeli Británii.

20120729-230518.jpg

20120729-230547.jpg

20120729-230615.jpg

20120729-230644.jpg

Ovšem naše cesta ještě neskončila, ještě musíme dojet v úterý do Shadwellu.

20120729-230804.jpg

20120729-230826.jpg

S větrem o závod II

Druhá část dne byla úplně jiná než první. Nejprve ovšem o jídle. Po zmrzlině a kávě se šlo na oběd. Sehnat oběd na Convey Islandu není úplně jednoduché, nakonec jsme našli hospodu/zábavní centrum, kde si člověk objedná a zaplatí jídlo a za chvíli mu je přinesou od vedle z bufetu. Jídlo je pěkně naresvírováno v papírové krabici, jsou u toho omáčky, plastová vidlička, ubrousek, prostě ráj.

20120729-215200.jpg

Taky jsem vyfotila základ stravy lidí bydlící v těchto končinách a v Londýně vndřívˇejších dobách, ústřice a škeble. Jedno staré anglické úsloví říká:“ Přišel odliv, je prostřený stůl“. To jenom teď většina lidí, já taky, jí škeble a ústřice a jiné jen, když se jim to přinese nachystané na talíři.

20120729-223107.jpg

20120729-223136.jpg

Potom se počasí už jen zhoršovalo a zhoršovalo. Nejdříve to vypadalo, že nic neuvidíme, hlavně lodní koridor. Potom, že ani nevyplujeme, pěkně to bouřilo. No vypluli jsme a hned se přidal vítr.

20120729-215351.jpg

20120729-220250.jpg

20120729-215429.jpg

20120729-215507.jpg

Jeli jsme, pádlovali, bojovali a nakonec dojeli do Gravesendu. Zde zůstaneme na noc. Hned při jeho vstupu se k nám přidal člun a už nás kontrolovali, kdo jsme, kam jedeme, proč, a tak. Gravesend je poslední přístav před Londýnem, kam v době Olympiády můžou přijet cizí lodě, dál už je nepouští. Naštěstí dnes tam ještě nejedem, a pak, my nejsme cizí, my se přece vracíme domů.

20120729-220340.jpg

20120729-233804.jpg

20120729-233838.jpg

S větrem o závod

A to doslova a do písmene. Včera odpoledne mělo začít foukat, a včera odpoledne také foukat začalo.
Včerejší etapa byla klíčová, chtěli jsme se co nejrychleji dostat do ústí Temže a vyhnout se dlouhým odlivovým blátům. Při odlivu voda leckde nechá až sedm kilometrů pevniny, no pevniny, bláta a písku. Kdyby jsme to včera nestihli, proti větru bychom už ven nevyjížděli, ovšem plavba podél pobřeží by byla velmi nepříjemná a přistání místy nemožné. Nejedněm kajakářům se tady stalo, že jim voda utekla a zůstali sedět na blátě.

Na naší trase je vidět jak jsme vyjeli ven do proudu a s jeho pomocí se zase vrátili zpět k pevnině o nějakých 50 kilometrů později.
Bohužel vítr dodržel, co slíbil a přišel dokonce i o něco dřív, a o to silněji. I přesto jsme si to užívali a společně, každý zvlášť odpádlovali do západu slunce.

20120729-132123.jpg

20120729-132138.jpg

20120729-132152.jpg

Místo plánovaného Southendu jsme skončili v Shoeburyness. Noc sice nebyla úplně klidná, ale náš stan se třepal v nejzašitějším koutku pláže jak je to na městské pláži možné.

20120729-132231.jpg

Ráno přišlo brzy, chtěli jsme ještě se zbytkem ranního proudu co nejdál, čeká nás 35 kilometrů do Gravesendu. Temžské ústí se už tady začíná pěkně zužovat, ale břehy se od sebe pěkně liší.

20120729-132325.jpg

20120729-132340.jpg

Vítr se nás držel, fučel nám do tváří, a my zvládli patnáct kilometrů za tři hodiny na Canvey Island. Tady nás čeká šest hodin čekání, takže zmrzlina, kafe, pak něco k obědu a odpoledne vyrazit. Ještě uvidíme jak daleko se odlije voda a čím se k nim budeme vláčet, ale snažili jsme se najít místo s nejkratším odlivem.

Šestý a poslední roh za námi

Líbí se nám, když lidé používají náš Spot tak, jak mají – k nalezení nás na vodě. Později se k tomu vrátím.
Včerejší ráno začalo klidně, vzduch byl těžký, bouřkový. Nám se ovšem spalo dobře, sousedi byli slušní, ozývalo se od nich tiché monotónní hučení. Spali jsme na Sizewell Beach přímo před jadernou elektrárnou. Moc se mi líbí, jak v se Británii prolínají průmyslové a odpočinkové zóny, ale sama bych si takové místo na dovolenou nevybrala.

20120728-112800.jpg

Včera jsme zase měli danou určitou vzdálenost, a tak jsme jeli a jeli. Minuli jsme Aldeburgh, zajímavé město složené s mnoha různobarevná či domů nesourodé architektury. Jedno z míst, kam se budeme vracet.

Pak už jsme jen pádlovali podél pláže, dlouhé nekonečné pláže, která nás dovedla do Hollesley Bay. Zde byly čtyři Marttelo věže. Těch je na jihovýchodním pobřeží Anglie mraky. Byly vystavěny po napoleonských válkách jako součást obrany. Dnes už jsou většinou přestavěny na svérázné obytné domy.

20120728-112910.jpg

20120728-112946.jpg

20120728-113047.jpg

Přístavy Felixstowe-Harwich jsme přejeli vkuse, konečně jsme potkali i jiné uživatele mořských cest.

20120728-113125.jpg

20120728-113209.jpg

20120728-113249.jpg

Pak už jsme začali hledat místo, kde zastavit na noc. No města Walton-on-Naze a Frinton-on-Sea toho moc nenabízela. Když jsme už byli v koncích na konci začal na nás někdo pokřikovat z promenády. My nemáme rádi, když na nás lidé pokřikují, a tak jsme pádlovali dál, dokud jsem nezaslechla moje jméno. Zakřičí-li někdo mě jméno, je jasné, že nás zná. Aby ne, byl to Tim, před pár lety jsme s ním pádlovali, který bydlí nedaleko. Sledoval Spot a měl jasný plán. Všechno se naložilo na auto a do auta a odvezlo k němu domů. Tam následovalo jídlo, zhlédnutí zahajovacího olympijského ceremoniálu, pozdní noc, sprcha.

20120728-113324.jpg
(Timovy lodě)

Ráno jsme zase vše odvezli zpět, shledali se s naší zapomenutou termoskou a teď čekáme na správný čas k vyplutí. Dnes to bude zase daleko

Naše cesta se pomalu ale jistě blíží ke konci. Plánujeme do plout do Londýna na Shadwell v úterý 31.07.2012. Ten den to budou přesně čtyři měsíce od našeho vyplutí, a to si myslíme, že stačilo.

Současně bych chtěla připomenout jeden důvod pro naší cestu. Kromě obeplutí ostrova a psaní blogu jsme chtěli tímto způsobem upozornit a vybrat peníze na dvě neziskové organizace.
Jednou je Shadwell Basin, který organizuje mimoškolní a volnočasobé aktivity se zaměřením na outdoorové sporty pro děti žijící ve velkém městě, ze kterého se mnohé nikam nedostanou.
Druhou je syn našich známých, který se narodil s poškozením mozku, mozkovou obrnou a slepotou. Joshuovi jsou skoro tři roky, ale vývojově je na úrovni malého miminka. Joshua chodí na terapie do Bobath centra, kde se postupně učí dovedností které se u jiných dětí rozvinou přirozeně.

Klára s Ottou, kteří nám připoměli se o tuto informaci podělit, nám už přispěli. Pomůžete i vy? Stačí jen kliknout na tlačítko „donate“ a postupovat podle instrukcí (bohužel v angličtině). Stačí jen troška, každá pomůže. Rozhodně ale nechte vzkaz, ten potěší.

Norfolk – Suffolk

První dopoledne v Norfolku bylo báječné. Písčité pláže, zálivy, ústí řek, čistá voda a mraky ptactva, prostě paráda.

20120727-075347.jpg
Jenže to se postupně změnilo v míle a míle pláží, dun a pískových útesů. Nic čím by se oko po dvou dnech pokochalo.

20120727-075449.jpg

20120727-075909.jpg
Nakonec jsme zjistili, že v Norfolku nemají ani WiFi, ani 3G a ani veřejné záchody. Jediné, co tu měli, bylo nejdražší kafe našeho zájezdu, pět liber za dvě filtrované kávy, v zařízení, které připomínalo nádražku vzhledem a také čistotou.

Město Great Yarmouth to nevytrhlo, zábavní průmysl v té nejošklivější podobě.

20120727-075542.jpg

Nejvýchodnější výbězěk Británie, Lowestoft, se sice vzhledem podobal, že patří ještě do Norfolku, ale už byl vlastně v Suffolku.

20120727-075622.jpg

Jeho pobřeží zase naopak pozvedlo naši náladu a dalo pookřát i očím.

20120727-075701.jpg

20120727-075804.jpg

Co jsme ovšem zjistili, je, že dělat strážce majáku na jihu východního pobřeží mohla být vlastně příjemná záležitost i pro ty stráźce majáku, kteří neměli rádi vodu. Žádný z majáků, které jsme tu viděli nestál blízko vody. Naopak.

20120727-080032.jpg

20120727-080102.jpg

20120727-080123.jpg

Když ti to nabízejí, ber!

To je fráze z knížky, kterou jsem četla pěkně dávno. Název si nepamatuji, ale byla o staré paní žijící ve starém domě v Islingtnu, v Londýně. Docela vtipná.

A o uchopení příležitostí byl celý včerejší den. Začalo to ráno tímto. Pokud se něco jmenuje „Cappuccino speciál“ je blbost to nezkusit. Dobrota, se šlehačkou a čokoládou.

20120724-214227.jpg

K tomu jsme přidali Banánovo-karamelový zmrzlinový dort. Naše dny jsou už spočítány, a až se vrátíme do normálního koloběhu, tak žádné dorty a káva každý den nebudou.

20120724-214311.jpg

Další příležitost se zjevila v podobě Marka, toho, co nás v Aberdeenu ubytoval u svého kamaráda. Přijel do Skeggness na meeting a našel nás na pláži. Hned jsem jeho síly využila, voda odešla pěkně daleko.

20120724-214354.jpg

To mi dalo příležitost vyfotit Terezce nějaká ta zvířátka, co tu ještě nebyla.

20120724-215050.jpg

20120724-215125.jpg

Dnešní pádlování byla idyla. Sice jsme přejížděli The Wash, velký záliv mezi Lincolnem a Norfolkem plný zrádných písčin, ale pohoda. Moře nás něžně pohupovalo na vlnkách vytvořených větrem o síle 5. Ten nám foukal do tváře a ochlazování nás v odpoledním horku. Turbíny větrných elektráren, mezi nimiž jsme museli projet, klidně hučely ve vzduchu.

20120724-220807.jpg

Zrovna když jsem se rozhodla si ulevit, se k nám přiblížila loď. No, když dáma musí, tak musí. Doufám, že posádka dorazila v pořádku domů.

Norfolkské pobřeží už z dálky zlatě svítilo v podvečerním slunci. Díky přílivu i pláž se jevila přátelsky a z vody se dalo dohlédnout až k místu vhodnému pro stan.

20120724-214438.jpg

Poslední dnešní příležitost přišla jako tři mladí silní muži. Neváhali a pomohli dostat lodě na břeh a ušetřili mi tak spoustu sil.

20120724-214516.jpg

Ber, pokud můžeš, stojí to za to!

Lincoln – přímořský průmysl

„Přímořské středisko nebo město je situováno u moře. Kde pláž je hlavní atrakcí, pak se takové středisko nazývá plážové středisko.“

Severovýchodní Lincoln nám připomíná jedno velké plážové středisko. Pobřeží je lemované nekonečnými karavan parky, mezi kterými jsou přímořská města. Popularita dovolené u moře v Británii se rozrůstala od poloviny devatenáctého století. Od začátku měla přímořská zábava svá pravidla, promenáda, zmrzlina, pobyt na pláži, projížďka na oslech a loutkové divadlo, zvláště takzvaná Punch and Judy show.
Od poloviny dvacátého století, ale návštěvnost začala upadat, mnoho lidí bylo schopno si dovolit dovolenou v zahraničí. To také začalo měnit tvář přímořských měst, mnohá se stala místy, kam se lidé stěhují na důchod, to jsme viděli na populaci ve Withernsea. Také zábava se změnila. Mnoho přímořských měst teď láká na herny, noční život a nákupní centra.

20120723-102451.jpg

20120723-102522.jpg

20120723-102614.jpg

20120723-102813.jpg

20120723-102952.jpg

Včera jsme stanovili na pláži před Butlins. Butlins jsou ohromné prázdninové parky původně postavené jako střediska pro rodinou dovolenou a zábavu. Mě se líbí důvod, proč byla založena. První bylo otevřeno v roce 1936, shodou okolností, to před kterým jsme stanovali, Billym Butlinem. Ten na tuto myšlenku přišel po té, co strávil několik nepěkných dovolených na Barry Island, kde musel ubytování opustit každé ráno a mohl se tam vrátit až večer. Dřív prý normální praxe.

Celý večer jsme slyšeli hluk zábavy, hudbu a kakofonii lidských hlasů. V půl čtvrté ráno mě probudilo ticho.