Jak jsem prohrál válku

Když jsem před několika lety poprvé sedl do mořského kajaku, měl to být jen doplňkový sport k lezení. V té době mě ani zdaleka nenapadlo, jak zajímavý a komplexní sport to může být.
Zrovna tak jsem tehdy nečekal, že by se o mořský kajak mohl někdo zajímat v Čechách, přeci jen, nemáme moře. Poměrně brzy jsem však byl příjemně vyveden z omylu Jeffem Allenem, který nás upozornil na cestu kolem velké části britského pobřeží podniknutou Petrem Majorem. Překvapen, začal jsem se zajímat o seakayakové dění v Čechách. Poměrně rychle jsem zjistil, že se toho u nás neděje málo. Kajakáři od nás pádlují na Aljašce, v jižní Americe, Grónsku, někdo vyrábí doma tradiční kajaky, jiný Grónská pádla, někdo zase pořádá závody a výlety pro klienty. O výrobě kompozitových lodí a karbonových pádel ani nemluvím. Moje představa o vysoké úrovni tohoto sportu u nás začala nabírat podobu pevnosti, obvzláště, když se vezme v úvahu handicap, který musí nadšenci u nás překonávat, chybějící moře. Musím přiznat, že jsem obdivoval jejich nadšení, a jak se tomu věnují, a byl přesvědčen o jejich touze se posouvat, objevovat a učit. Jak říkám, pevnost.

20120614-223825.jpg

Po nějaké době jsem měl možnost si tu a tam vyměnit email s některými z nich. A opět musím přiznat, že jsem se z počátku cítil poctěn, že mám příležitost komunikovat s lidmi, kteří v tomto sportu již něco dokázali.
Ale jak čas plynul, začaly se oběvovat první trhliny. Ze začátku to byly malé drobnosti, které vrtaly do základů pevnosti, kterou jsem si vytvořil, například drobné faktické nepřesnosti v článcích, nebo nazývaní základního bezpečnostního vybavení speciálními pomůckami, a podobně. Poměrně dlouho jsem podobné maličkosti přecházel, přeci jen, nemáme moře a hodně lidí u nás pádluje v jiných podmínkách.
Po nějaké době jsme se začali připravovat na naši expedici, a naše komunikace s lidmi okolo mořských kajaků, a nejenom u nás, začala nabírat na obrátkach. A v té době se poprvé našli lidé, kteří dokázali vytvořit trhliny do mé představy o úrovni tohoto sportu doma. Najednou jsme slyšeli, jak si můžeme dovolit chtít něco zadarmo, nejdřív bychom měli něco dokázat, bylo nám doporučováno nejprve stát se slavnými. Na naši snahu o podporu bylo pohlíženo jako na nemorální, a bylo nám doporučováno si na všechno nejprve vydělat. Reakce na naši snahu sehnat sponzory se ještě daly pochopit, ne každý si uvědomuje, že za každou získanou podporou se skrývá celá řada závazků. Avšak nad reakcemi typu: „Británie u nás nikoho nezajímá, britské pádlování u nás nikoho nezajímá“, nám zůstával rozum stát.
Nemohli jsme pochopit, že země, která se nesmazatelně zapsala do historie seakayakingu, země, která je hnací silou v jeho moderním vývoji, místo kde Frank Goodman postavil Nordkapp, první seakayak dnešního pojetí, země kde Nigel Dennis a Paul Caffyn začínali svoji karieru, nezajímá seakayakaře. Pevnost začala dostávat první trhliny. Možná to přeci jen nebude s mořskou komunitou v Čechách až tak horké.

20120614-223926.jpg

Opět trochu vody v moři uteklo, a my jsme byli nějakou chvíli na cestě. Náš život dostal spád běžného britského expedičního kajakáře, pádlovat 8-15 hodin denně a večer zalehnout do stanu, kde během přípravy večeře napsat příspěvek na blog a následně ho umístit na Facebook. Jenomže z nějakého důvodu jsme si to, na rozdíl od všech ostatních britských kajakářů, rozhodli, zkomplikovat. Rozhodli jsme se, že stojí za to psát v obou jazycích. A pochopitelně to umísťovat na obě FB stráky, pro skupiny se stejným názvem, jen s odlišnou koncovkou, UK i CZ. Vždyť všichni děláme stejný sport jen v různých jazycích. Z anglického světa nám chodí spousta podpory, povzbuzujících komentářů, lidé se zapojují do debaty, připojí vlastní zážitek, a často ocení jakou práci si s psaním dáváme a potěší nás, když řeknou, že je to inspirovalo k vlastní cestě.
Reakce z českého světa jsou jiné. A tak, z již chatrné stavby, se stal domeček z karet. Na naši hlavu se sypou reakce typu: „co nám to sem dáváte, to tady nikdo nechce“, a které se postupně vystupňovaly až k vulgarizmům. To nás, přiznám, vyvedlo z rovnováhy.
Absolutně jsme nedovedli pochopit, jak stejná věc ve dvou různých jazycích může vyvolávat naprosto opačné reakce.

20120614-224049.jpg

To přeci nemůže být jazykem. Kde je chyba, vždyť přeci všichni děláme to samé. A zatím co jsme si dělali těžkou hlavu, tak nám odpověděl Lumír na naši žádost o radu a pomoc. Jeho odpověď ten domeček z karet jednoduše sfoukla: „Zdar Michale. Moc rad bych vám pomohl ale myslim, že jste si svým psaním už NASRALI docela slušnou část lidí kolem kajaku v čr. Proto bude lepší když do lidí nebudete chvíli vrtat a začnete si místo vyhledávání wifi užívat pádlovaní. Mě osobně ten váš spam tak nasral že jsem se malem odhlasil z té skupiny kde píšete. Nic proti ale tohle co děláte není seakayaking ale wifi paddeling.“
Takže konečně jsem pochopil, že přestože na první pohled děláme všichni to samé, pádlujeme mořské kajaky, naše pojetí se liší a nikdy si nebudeme rozumět.
A tak, zatímco v jedné zemi naše padlování a psaní sklízí predevším hanlivé výrazy, v druhé už vydělalo v přepočtu okolo 60 000Kč na dobročinné účely, a to je to, co je pro nás důležité.

Michal

Reklamy

10 responses

  1. Už jsem to psal na FB, tak ještě tady – těch pár prudičů z Čech prostě nemůže skousnout, že vy jste si dovolili prožít něco, co si oni nepřipustili jako ten nejdivočejší vlhký sen 😉 A když se na nic nezmůžou, tak aspoň zaprudí. Na vašem místě bych je nechal, ať se užírají svojí závistí a nepřejícností a plácají se po ramenou, jak dobře pádlují.

  2. Přesně moc hezky napsáno,na závistivce se můžete……….:-) To co děláte a prožíváte vám nikdo nevezme,tak si to užijte a ostatní ať si trhnou. Pokračujte i v psaní,těšíme se pa

  3. Ahoj Michale, rád čtu vaše texty a je to super, že něco takového jde podniknout. Mě jste rozhodně „nenasrali svým psaním“. Problém s tou případnou finanční a materiálovou podporou odsud bude asi v tom že to tu není žádný velký bussines. Dělá to pár nadšenců a zajímá to pár lidí. A ti co pádlují všichni chodí do práce nebo živnostničí a až na výjimky se jednou nebo dvakrát do roka utrhnou na týden nebo dva někam zajet s partou kamarádů. To co podnikáte je super ale pro většinu tady je to sci-fi.
    Mějte se

  4. Je to smutné,že vlastní spoluobčané nemají pochopení pro něco mimořádného. Já mít vaše roky a moře u Opavy tak to určitě skusím.Pokud se dostanete na severní Moravu tak to vemte přes Opavu.Vaše zážitky si rad vyslechnu.Zdravím přeji rychlá vesla.Mop.

  5. Slovy Jana Wericha – ”Maly cesky clovek?”…

    Jelikoz pres 10 let travim 99% casu v anglofilnim svete, muzu jen potvrdit ze v CR se zavidi a plive sira, zatimco venku se sdili, radi a prispiva.

    Navic je dobrym zvykem ze cim vice nekdo dokazal, tim spis dava zpet veci zadarmo – u nas presne naopak – nadrel jsem se dost, je treba zacit ryzovat formou kurzu nebo knizek.

    Budte v klidu a nenechte si skazit naladu malosti par cechacku

  6. Michale a Natálie, já přesně nevím za koho mluvil Lumír. Mne osobně vaše články těší a vnímám, že i mnoho dalších zde. Pokud Vaši cestu dokončíte, zařadí se mezi nejlepší výkony českého sea kayakingu v dosavadní historii, ačkoliv se to ne každému musí líbit. To, že si to ztěžujete pravidelným psaním je spíše obdivuhodné a dle mého to navíc patří k moderním výpravám. Možná (ač neosloven) si jednu radu dovolím: nezabředněte do zbytečných diskuzí a přestřelek neboť vaše texty a výkony hovoří za vás dostatečně.

  7. ale myšáku, nenech se zbytečně vyprudit … to někdo, kdo na to nemá fyzicky/morálně/statečností si musí dokázat, že chyba (že to nedokáže sám) není v něm ale v okolí … prostě ubožák který se bojí přiznat, že na něco nemá … a taky slušná porce závisti … nejlepší se takovýmu vysmát a nechat ho, ať se záští zadusí ;o)
    jen hezky pádlujte a pište dál, my si to rádi přečteme (jen asi málo komentujeme, holt jsme líny nejen pádlovat ;o) )

  8. Na kajaku jsem nikdy nejela,myslím že to musí být užasné.A to jak jste to pojali vy dva ,hodnotím jako super dobrodružství bez kterého nelze žít.Kašlete na lidi co neumí žít:)Nina

  9. Původně jsem nechtěl regovat, vyznávám pomoc přímou, řekněme fyzickou, ale snad vám má slova pomohou. Moje celoživotní zkušenost je taková, ten, kdo ví a umí, poradí, pomůže, kdo neví maskuje a odvádí pozornost většinou vulgárními výrazy, alespoň víte kdo je kdo. Natalko, Michale, děje se něco? Sleduji vás každý den a vypadá to, že se čtvrtý den nehýbete. Táta

  10. Michale a Natálko, taky vás celou dobu sleduji a moc vás obdivuji. To co zažíváte musí být nádhera a nenechte si to nikým zkazit. Tyhle krásný zářitky jsou jen vaše, tak si je pěkně užívejte. To co jste tam dokázali, si nikdo doma u počítače neumí ani představit. Držte se tam a pište, pište pište – je tu spousta lidí, co vám fandí !

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s