SMĚR SEVER

Plán pro dnešní den byl vcelku jednoduchý. Přejet lodní trasu do Belfastu, kterou nešlo minout ani bez mapy a pokračovat dále na sever.
Ráno nás ze stanu vyhnalo slunce, ale než jsme stačili nabalit lodě, začalo se pomalu zatahovat. Když jsme dorazili k lodní trase, přidala se navíc mlha, která nám rozhodně na klidu nepřidala. Naštěstí viditelnost byla pořád obstojná a všechny lodě jsme viděli včas, tak abychom jsme se jim stihli klidit z cesty.

20120530-201145.jpg

20120530-201232.jpg
Na druhé straně zálivu jsme narazili na útesy. Brzy jsme si všimli, že se nad námi vine stará stezka s řadou lávek. Nakonec jsme neodolali a strávili nějaký čas jejím důkladnějším zkoumáním. Stezka na útesech Gobbins byla vybudovaná místní železniční společností a otevřena v roce 1902. Po dlouhé roky byla vyhledávanou turistickou atrakcí a nakonec uzavřena pro veřejnost roku 1962, od té doby chátrá.

20120530-201307.jpg

20120530-201350.jpg
Když jsme se nabažili útesy, pokračovali jsme dále na sever až k vesnici, která se nám zdála dost velká na to, aby měla hospodu. Zde bylo na čase pro dnešek skončit.

ISLANDS HOPPING

SEVERNÍ IRSKO

20120529-211141.jpg

Jak jste si možna už všimli, vzdálili jsme se trochu od Britské pevniny a podnikli několik přejezdů přes otevřené moře.

20120529-211457.jpg

Důvodů je několik. První je zkratka, cesta přes Isle of Man výrazně kratší než kolem pevniny. Přejezdem až do Severního Irska se člověk dostane už přímo na sever a dalším, už kraťím příjezdem se dostane do Skotska. Takto se vyhne nejen dlouhé zátoce v severozápadní Anglii, ale také dlouhým písčinám a blátu, kdy moře ustupuje za odlivu až několik desítek kilometrů. Také si ušetří průjezd kolem průmyslových přístavů s velkýmrovozem jako je Liverpool. A také si ušetří nepříjemnosti s několika vojenskými zónami.

Proto jsme se rozhodli jet na Isle of Man, z něj jsme mohli do Skotska kratší cestou, ale pak bynás čekalo několik dalších delších přejezdů hlubokých zátok. Proto jsme zvolili cestu nejpřímější, která má ovšem jeden háček. Během těch 150 kilometrů mezi Anglesey a Severním Irskem, člověk jede jen deset kilometrů kolem pobřeží, zbytek už je jenom otevřené moře.

20120529-211026.jpg

Potravinová pomoc

Drazí rodiče, milá rodino, přátelé,
Pokud se vám líbí náš blog a naše cesta a fandíte nám a chtěli by jste nás podpořit, pak můžete.

Pošlete, prosím, čokoládu Orion pistáciovou nebo Margotky nebo Mily nebo Sójové suky, popřípadě jakoukoliv kombinaci

na následující adresu:
homeSEAhome
In care of
Steve Macfarlane
Glenuig Inn
Glenuig
Lochailort
Iverness-shire
PH38 4NG
Great Britain

Jen si, prosím, buďte vědomi, že tam budeme do 7 až 10 dnů ode dneška (29.05).

Děkujeme
Natalie a Michal

ISLAND HOPPING

ISLE OF MAN

Na ostrov Man jsme přijeli ve čtvrtek večer, první noc jsme zůstali v přístavu a obsadili budku, která slouží jako úkryt námořníkům. Alespoň to tam psali, a byl to také náš argument na ráno, až nás příjdou vyhazovat. Nikdo, ale nepřišel, jen z přístavní kanceláře s námi přišli prohodit pár slov a donesli nám předpověď počasí na další dny. Ano, má foukat a to dost.
A tak nám nezbylo než vyřešit jak s časem na břehu naložit a kde zůstat. Napsali jsme esemesku Kieronovi z Adventurous Experiences, jen tak pro jistotu.

20120527-203841.jpg

Adventurous Experiences je outdoorová společnost, která na ostrově pořádá nejen kajakové kurzy. Před dvěma lety jsme zde byli a podnikli jsme s nimi několik výletů. Bohužel se kajaky tady nedají pronajmout, člověk si je může půjčit jen s instruktorem, je to hlavně kvůli pojištění. Na druhou stranu poloha ostrova a jeho otevřenost větrům z něj dělají kajakovou destinaci, kterou stojí zato navštívit.

20120527-203922.jpg

Předpověď byla taková, že v pátek do čtyř by to ještě mělo jít a pak dva dny ne. Chtěli jsme ještě rychle obeplout Calf of Man a jeho tideracy, a pokud možno dojet až do Peelu, kam by to Kieronovi měl blíž. Ráno jsme se chystali pomalu, přece jen jsme byli po předchozím 15 hodinovém pádlování trochu unavení a z přístavu jsme vyjížděli za F4. Vítr pomalu zesilovač a my přidávali na rychlosti, ať to stihnem co nejdál. Calf jsme ještě projeli za relativně klidných podmínek. Pak už vítr zesílil, pomohly tomu i útesy, pod kterými jsme jeli, a brzy nabral takovou sílu, že se proti němu jelo opravdu ztěžka. Přijeli jsme zátoku u Portál Erinu s větrem z boku, a pokračovali dál. Pobřeží je tu parádní. Jenže u dalšího výběžku už to dál nešlo, vítr se stáčel kolem útesů, začal trhat vodu a kajak, poháněný proudem vpřed, začal couvat hnaný větrem, foukala F7.

20120527-204022.jpg

Rozhodli jsme se vrátit do Port Erinu a doufali, že to do něj proti větru urvem. Urvali. Na pláži bylo spousta Iidí, kteří si užívali páteční odpoledne a začátek dlouhého, třídenního, víkendu. A nikdo neměl tušení jaké dráma se před chvíli odehrávalo.
Mezitím se nám ozval Sam, Kieran pádluje na Aleutských ostrovech, ale on, že nás vyzvedne. Svět je malý, Sam byl náš instruktor před dvěma lety.

20120527-204112.jpg

Měli jsme před sebou dva dny volna a tak jsme si postavili stan na farmě u Kieronových rodičů. A tak se nám dostalo nejen stolu a židle a zásuvek, ale domácího jídla a Jim (otec), nám půjčil auto, ať si ostrov pořádně prohlédnem, stojí totiž za to.

20120527-204155.jpg

Isle of Man sice patří pod Velkou Británii, a královna je stále hlavou státu, ale má vlastní vládu, peníze a poštovní úřad. Místní parlament, zvaný Tynwald, zasedá už po mnoho století, Ostrov prošel dlouhým vývojem a dnes žije hlavně z výhodného offsore bankovnictví, pozice daňového ráje a turistického ruchu.
Místní obyvatelé jsou hrdí na to, že jsou Manx a všude vlají vlajky se znakem, takzvaným „The three legs of Man (Tři nohy Manu)“. Tento znak byl používán od 13 stého století jako znak původních králů Manu, kteří také vlastnili území vnějších Hebrid. Po jejich zániku se znak uchoval, i když se neví proč. Je to symbol slunce, moci a života.

20120527-204247.jpg

Je to podruhé, co jsme se ocitli na Manu a podruhé pro nás, po 105 se zde koná TT Race na motorkách. Událost na kterou se sjíždějí motorkáři z mnoha zemí. Na Isle of Man se začala konat díky tomu, že v Anglii na pevnině uzákonili v roce 1903 omezení rychlosti na silnicích na 20mph. V roce 1904 se předseda Automobilového Klubu Velké Británie a Irska, Sir Julian Orde vydal na Ostrov s tím, že by zde nemuseli být až tak striktní a mohli by být více nakloněni závodění na veřejných silnicích.

20120527-204436.jpg

Nemýlil se a v roce 1904 vyšel zákon, který povolil 52,15 mílový okruh „Highlands“. Ten sice potom změnil místo, ale závod už na ostrově zůstal. A tak jsme, stejně jako minule, díky uzavření některých silnic a množství motorek všude kolem, navštívili jen pár míst, ale to vůbec nevadilo.

20120527-204528.jpg

20120527-204604.jpg
Navštívili jsme Castletown, bývalé hlavní město. Na ostrově jsme navštívili House of Keys, sídlo parlamentu, kde je interaktivní instalace o historii vlády na ostrově a proč byly přijaty různé zákony. Návštěvníci chodí po skupinách, každá je posazena ke stolu, na zdi jsou obrazy jednotlivých představitelů místní vlády z různého období. Najednou začnou mluvit a pomocí zvukových a obrazových nahrávek je divák vtažen do děje, má před sebou několik zákonů pro které může nebo nemusí hlasovat. U nás ve skupině se například zdvihla velká diskuze, skoro až hádka o tom, zda ženy mají mít hlasovací právo. Ale hlasovali jsme třeba i o tom, zda přijmout anglický zákon o pašování, či má-li ostrov vstoupit do Evropské Unie pod Velkou Británií, či samostatně.

20120527-204642.jpg

Niarbyl je zátoka v jedné z nejhezčích částí ostrova. Je to také zátoka, kde je možné spatřit žraloka velikého (Basking shark, cetorhinus maximus). My jsme ho sice letos neviděli, ale při minulé návštěvě na kajaku nám pod ním podplaval. Pamatuji si, že i když jsme věděla, že tento lidi nežere, jen plankton, vidět, jak se k nám přibližuje ploutev, mi nahánělo husí kůži.

20120527-204726.jpg

20120527-204813.jpg

Druhý den jsme navštívili Peel a jeho hrad.

20120527-204853.jpg

20120527-204925.jpg

A pak už bylo moc a čas na zmrzlinu, zbytek ostrova si necháme zase napříště, jet sem totiž stojí zato.

20120527-205029.jpg

Anglesey – Isle of Man

Možná to bude tím, že jsem jako kluk četl příliš mnoho knih o moři, pirátech a mořských vlcích, možná jen tím, že moře bylo od nás vždy tak vzdálené. Ať už je pravda jakákoliv, ostrovy mne nepřestávají lákat.
Okolo Británie je ostrovů celá řada, jeden z nich však během příprav vyčníval nade všemi ostatními, Isle of Man. Cesta přes něj znamená velkou zkratku a vyhnutí se celé řadě dlouhých blátitých pláží podél západního anglického pobřeží. Isle of Man je rovněž jedním z míst, které touží navštívit celá řada mořských kajakářů. Má to však jedno velice podstatné ALE, není snadné se na něj dostat vlastní silou. Každý s možných přejezdů se nachází v řádech desítek kilometrů a všechny jsou zpestřeny přítomností přílivových proudu. Tím nejdelším z nich je přejezd z Anglesey.
Během příprav a samotné cesty byla mou ženou pro všechny tyto výše uvedené důvody jakákoli zmínka o něm přísně zakázána. Na možný přejezd na něj bylo zakázáno myslet, natož o něm mluvit.
Jak během našeho postupu narůstal počet přejetých zátok a navštívených ostrovů začínalo i mně být jasné, že o něčem podobném můžeme přemýšlet jen za perfektního počasí, a tak jsem se začal v duchu připravovat na náročný postup blátem okolo Liverpoolu a Morecambe Bay. O to víc jsem byl překvapen, když Naty uprostřed Cardigan Bay přišla s tím, že o Isle of Man přemýšlí, a že když budou dobré podmínky, tak bychom na něj mohli přejet.
Tím se spustil boj s časem, předpověď počasí byla výborná, ale do Bull Bay na Anglesey odkud se vyráží, nás dělilo přinejmenším pět pádlovacích dnů. Celou dobu to vypadalo, že máme jeden den zpoždění a období pěkného počasí skončí příliš brzy. Na konci Menai Strait přišel čas se rozhodnout, zahnout do prava či do leva, na Liverpool či do Bull Bay a na IOM. Předpověď ráno na další dva dny byla téměr perfektní, žádný vítr, žádné vlny, jediné co v ní přebývalo byla mlha. To ráno byla obzvlášt hustá, viditelnost 100-200 metrů. Dvě hodiny jsme probírali mapy, charty a různé předpovědi, už jsme se oba smířili s cestou do prava, ale pořád se nám do toho nechtělo. Když přišel čas vyrazit, rozhodl jsem se, mlha se zvedne, a tak jsme vyrazili vlevo.
Když jsme dorazili do Bull Bay, bylo zřejmé, že stan uprostřed vesnice můžeme postavit až po setmění, jinde místo nebylo, a jelikož jsme potřebovali dopočítat kurz a překreslit údaje o přílivu a proudech do mapy, vyrazili jsme do hospody na WiFi a pivo.

20120526-212049.jpg
Musím přiznat, že tu noc jsem poprvé na naší cestě usínal s pocitem mravenčení okolo žaludku a obavami jestli jsou moje výpočty správné a jaká nakonec bude viditelnost. Naštěstí brzké ranní slunce všechny obavy rychle rozehnalo a my krátce po šesté vyrazili směrem na sever k Isle of Man.

20120526-212222.jpg
K vlastnímu přejezdu není moc co psát, po pár hodinách se země za námi ztratila v oparu a monotónní pádlování bylo přerušovano pouze zastávkami na pití, svačinu a záchod. Během cesty jsme toho viděli málo, jednu velkou loď, jeden rychlý člun, jednu jachtu v dálce, dvě rybářské lodě, malého delfína a ptáky, ale ani tak to nebyla nuda. Země se ukázala po šesti hodinách a za dalších pět jsme přistáli.

20120526-212330.jpg

20120526-212346.jpg

20120526-212403.jpg

20120526-212415.jpg

20120526-213828.jpg

Menai Strait

Včera jsme měli další dlouhý den, během kterého jsme dojeli k Menai Strait. Je to úzký průliv mezi pevninou Walesu a ostrovem Anglesey. Rozhodli jsme se nejen kolem celého Anglesey, protože zase tolik času nazbyt nemáme, a navíc jsme Menai Strait ještě nejeli.
Musí se tu jet s proudem, který teče dost rychle, bohužel na jednom konci se otáčí dříve než na druhém, a tak jsme měli dost naspěch. Menai Strait je taková místní riviéra, je tu spousta plachetnic a velkých domů a menších paláců a vůbec to tu vypadá hezky.

20120523-203423.jpg

Podařilo se nám projet až za druhý most, kde už se rozšiřuje a my jsme byli schopni jet proti proudu.

20120523-203520.jpg

Kromě proudů je Menai Strait a vlastně celá oblast tady náročná i množstvím mělčin a písčin.

20120523-203328.jpg

Už jenom najít ten správný kanál, aby jsme do ní mohli vjet nám dalo zabrat, a také najít vhodné místo na spaní, abychom nemuseli nosit loďe kiloetry pískem či blátem. Nakonec jsme stanovali jsme na Šibeničním vrchu.

20120523-203655.jpg

Druhý den byla mlha, viditelnost 150 metrů a my museli jet pěkně u břehu. Na druhou stranu jsme si jej mohli trochu prohlédnout a našli jsme výklenkem ve skále plný malovaných kamínků.

20120523-203558.jpg

Pro Terezku

Naše pádlování během posledních pár dnů bylo dlouhé a únavné. Ani né tak podmínkami, i když náš přítel vítr stále foukal proti, a to by ohledu kterým směrem jsme jeli, ale hlavně monotónností. Objížěli jsme Cardigan Bay a vše, co se zdálo kousek, bylo daleko a poslední přejezd (40km) byl dlouhý, pomalý a únavný, navíc při každém zpolamalení jsme se posouvali zpět ( vítr, proud).

20120521-200150.jpg

Na druhou stranu jsme měli čas toho hodně vidět, a dokonce jsme ti Terezko, vyfotíli i ty delfíny.

20120521-195645.jpg

20120521-195810.jpg

A také další papuchálky a nějakou tu medůzu.

20120521-195851.jpg

20120521-195933.jpg

20120521-200354.jpg

Nakonec jsme viděli i volavku na poště. A to už před tím, než jsme si dali pivo.

20120521-200045.jpg

A budou tam vlny? II

Víme, pořád se nás ta hláška drží.
Steve nás ráno opustil do práce, a i když se nám u něj moc líbilo, i my jsme jeho dům nakonec opustili. Dnes jsme vyráželi s tím, že kamkoliv dojdeme, je dostatečně daleko, byl silný protivítr, který proti proudu vytvářel pěkné vlny.
Navíc předpověď se má lepšit, tak nebylo kam spěchat, a kdyby nás to fouklo zpět, víme, kde zaklepat.
Běhempádlování jsme si vzpomněli na kameru, takže krátké video je tu. Jo a Michal měl trošku zážitek, když musel na záchod, ale nedal si říci, šel třikrát, brr to muselo studit.

Dva dny v Pembrokeshiru

Tři noci v Barafundle Bay stačily a opět byl čas se posunout. Navíc jsme večer před odjezdem dostali dva emaily nabízející nám pomoc, ubytování se vším všudy a pár cenných rad. Jednu nabídku jsme s díky odmítli, protože jsme se museli posunout dál, druhou jsme vzali jako výzvu. Steve nabízel nejen sprchu, postel, polopenzi, ale i WiFi a dobití elektroniky, a hlavně informace z první ruky o další vojenské zóně, kterou budeme muset jet. Tato je totiž pěkně veliká, a on ji řídí. Cíl cesty byl jasný, Aberporth nějakých 130 kilometrů daleko. Chceme tam být co nejdřív.
To ovšem nebude úplně jednoduché. Tahle část pobřeží je dost členitá a mořské proudy zde tečou tak silně, že není možné, moc nebo dlouho, pádlovat proti nim, a tutíž si to člověk musí dobře naplánovat.

20120518-094000.jpg
Vyrazili jsme brzy ráno, v pět, jednak, abychom chytili proud, a také nás čekal úsek přes jednu z již zmiňovaných vojenských zón, kde jsou od devíti ráno střelby.

20120518-094059.jpg

20120518-094205.jpg
Užívali jsme si jedno z nejkrásnějších pobřeží a probouzející se slunce. Když už jsme si mysleli, že jsme z pásma venku, přijela loď. Pánové byli hodní, nabídli nám svezení nebo potáhnutí, aby nás měli rychle z krku. No jo, ale to by narušilo naši circumnavigaci vlastní silou, a tak se nedalo nic dělat, nabídku jsme slušně odmítli a dál pokračovali vlastní silou sledováni lodí, prý pro naší bezpečnost.

20120518-094256.jpg
Bohužel se proud otočil dřív než jsme chtěli a my museli tlačit proti němu. Chtěli jsme se dostat co nejblíže Jack’s Sound a ostrovu jménem Skomer.

20120518-094350.jpg
Povedlo se, teď si počkáme na další pojízdný pás, ať můžeme projet až za Ramsey Sound. Našli jsme pěknou pláž a na hodinku oba krásně na sluníčku usnuli, probudili jsme se akorát, když moře začalo olizovat Michalovu loď, bylo třeba je posunout výš. Po dvou hodinách jsme vyrazili.
Skomer, Skokholm a Ramsey jsou ostrovy v západním Walesu, které jsou vyhlášeny přírodní a námořní rezervací. Takže jsme konečně viděli puffiny (papuchálky), bohužel fotka je rozmazaná.

20120518-094451.jpg
Pojízdný pás nás krásně vezl, tedy taky jsme museli pádlovat, ale bylo poznat, že pro jednou je moře s námi, a my jsme brzy prosvišťeli i Ramsey Sound bez nějakých zádrhelů. Ramsey Sound, umí být pro kajakáře pěkně zákeřný a občas jim připraví horké chvilky. Nám byl přívětivý a za ním jsme konečně viděli delfíny. Bohužel je člověk hned tak nevyfotí. Byly čtyři a pěkně si to plavali a vynořovali a zanořovali kolem nás. Byl to dlouhý den, ale stál za to.

20120518-094550.jpg
Další den opět začal brzkým budíčkem a naskakováním na jezdící pás kolem Strumble Head. Stihli jsme to akorát, bez snídaně nám trvalo se sbalit hodinu a půl, proud jel dvě hodiny, no fofr. Ale objeli jsme vše, co bylo třeba a pak už se jen šinuli zátokami při břehu proti němu ( u břehu bývá slabší) až do Godwick na snídani a čekání na další spoj. Na druhou stranu jsme se setkali s dalšími tuleni, kteří nám naštěstí na kajak nelezli, tihle se tváříli pěkně namíchnutě, že je rušíme. A to jsme si jich, prosím, vůbec nevšímali.

20120518-094646.jpg
Po přestávce jsme vyrazili směr Aberporth, přidal se protivítr a trošku nás zpomalil, nicméně vidina sprchy a postele nás hnala vpřed. Delfíni, kteří se střídavě objevovali a mizeli nám těch šest hodin vcelku zpříjemnili. Jenom se nám je nedaří vyfotit. Naštěstí v Aberporthu mají jednoho dřevěného, a tak ho sem dávám místo těch opravdových.

20120518-094727.jpg

Barafundle Bay

Po našem úspěšném přejezdu na Lundy a z Lundy do Walesu jsme se těšili, jak si to posvištíme dál, a konečně doženeme dny ztracené díky špatnému počasí. Opět člověk míní a příroda má vlastní názor. Hned druhý den ráno, které jsme strávili v příjemné společnosti místního farmáře Andrewa, který nás svezl do obchodu a pozval domů na WIFI, jsme byli vyvedeni z našeho omylu.

20120515-142424.jpg
Zvedl se vítr, a než jsme vyjeli, foukal tak, že náš pohyb vpřed byl možný jen díky tomu, že nás tlačil proud.
Podařilo se nám to dotlačit na další pláž, o pět likometrů a dvě hodiny později, a bylo jasné, že dál se už nejede. Později vyšlo najevo, že zde ještě nějakou dobu pobydeme.

20120515-141551.jpg
Čeká nás úsek asi 15 kilometrů bez přistání podél útesů, s poměrně silnými proudy. Kombinace tohoto, předpovědi počasí, hlavně síla větru, směry proudů a nutnost projetí vojenského prostoru, kde se střílí na moře, hodně, často a ostrými, nás přinutila zůstat tři noci.

20120515-141734.jpg
Místo jsme si nevybrali špatné, i že břehu je vidět jak jsou útesy úchvatné a krajina zajímavá, však také hned jak jsme přistáli nám několik známých hlásilo, že jsme si vybrali jedno z nejhezčích míst.

20120515-141616.jpg
Zítra ráno to vypadá, že se bude dá jet, vítr i proud by měli spolupracovat. Jen musíme vyjet brzy ráno, ať stihneme těch patnáct kilometrů vojenského pásma projet před půl devátou, od kdy se zase bude střílet. Pořád nás nepřestává udivovat, jak jsou Britové militantní a kolik mají munice.

20120515-141648.jpg

20120515-141712.jpg