Únik do Cornwallu

V Hallsands nebylo vůbec špatně. Naše místo na pláži bylo suché, druhý den přestalo pršet a my si udělali docela pěknou procházku po okolí, které je velmi zajímavé. Také místní byli velmi přátelští, chodili si s námi popovídat, vůbec jim nevadilo, že jim kempujeme před domy. Když jsme si šli pro vodu do Seagull chaty, tak nám  nabídli sprchu i postel. Sprchu jsme přijali, postel s díky odmítli, neboť vše ve stanu bylo suché.

Jenže idylka musela skončit, náš hlavní cíl je pádlovat, pádlovat, obpádlovat ostrov, dokončit circumnsvigaci a ne si užívat na pláži. A tak jsme konečně v pátek vyrazili, měli jsme dva dny okno před další bouří a Cornwall nás lákal. Plán byl jasný – vyjet, jakmile se otočí proud kolem Start Pointu a jet během těch dvou dnů co nejdál.

Vyjeli jsme v pátek v jednu, dřív to nemělo cenu. Během balení jsme viděli kayakáře, událost, moc jsme jich ve vodě zatím neviděli. Kayakář jel směrem na Beesands, ale za chvíli, tentokrát už na vodě, jsme ho viděli jet zpět. Start Point jsme objeli, ale byla jsem ráda, že při skoro slacku, i tak to dost houpalo. Za ním jsme se opět potkali s kayakářem. Řekl, že pojede vedle nás a popovídáme si, ale za pár minut už z něj byla jen záda na obzoru. Inu prázdná loď, navíc Rockpool Taran, který je dělaný na rychlou jízdu, závodní pádlo a evidentní forma je poněkud rozdíl k naším náklaďákům. Nicméně pán byl slušně vychovaný, opět na nás počkal a navrhl místo setkání k obědu. Během něj došlo na formality a my jsme zjistili, že je to Nick Arding, jeden z těch, co pojedou Británii příští rok.

20120430-120419.jpg

Dál už se nic nestalo, přistáli jsme ve Wymbury, kousek před Plymouthem a místo bylo luxusní, měkká travička a veřejné záchody otevřené po celou noc.

Druhý den byl ve znamení mise. Vstali jsme ve 4 ráno, vyjeli v 6. Náš cíl byl Cornwall a tajně jsme doufali v Portscatho. To je místo, odkud měla v neděli vyjet další skupina, a my jsme je chtěli podpořit. Navíc předpověď na další dva dny byla zase špatná, bouře, silný vítr.

Ale ráno bylo klidné, a stejný byl i přejezd přístavu v Plymouthu, pak dlouhý přejezd přes Whitesands Bay, krátká zastávka na oběd a  další přejezd, tentokrát k St Austell Bay. Tady už začínalo foukat, ale naštěstí konečně do zad. Zátoku jsme doslova přeletěli a z klidného moře se stalo following sea (tedy vlny tvořené větrem, které nás sledovaly a poháněly vpřed). Toto je parádní, dokud jsou vlny malé a menší, jakmile se zvětší, už to taková zábava není. Naštěstí vlny se zvětšovaly úměrně vzdálenosti, která se k cíli zmenšovala. Jeli jsme rychle, ale dlouho.

Po 14 hodinách a asi 70 kilometrech jsme přistáli na pláži vedle Portscato.

A tady se rozvinul další další příběh našeho společenského pádlování kolem Británie. Ráno jsme napsali JPímu, ať dá na blog, kde jsme a že hledáme Midlifekayak (jméno té další skupiny), neboť prší. Asi za hodinu se na pláži objevil člověk, který šel k nám, byl to Andy. A tak jsme nakonec strávili den u nich v obýváku, lodě skončily na střeše auta před domem a věci se sušili v kůlně.

20120430-120713.jpg

V úterý, když se bouře a moře uklidní, zase snad vyjedeme.

20120504-085331.jpg

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s