Rozhovor na Rádiu Cassablanca

Během naší návštěvy v Čechách, bezprostředně po ukončení našeho výletu, jsme se strávili v Radiu Wave v pořadu Cassablanca.

20120923-121533.jpg

Tady je odkaz na rozhovor

Reklamy

Stále ještě přijímáme příspěvky!!!

DĚKUJEME VŠEM, kteří přispěli, a takto pomohli v našem úsilí ve vybírání peněz na podporu nám blízkých organizací a lidí.

K dnešnímu dni všichni, kteří darovali pomohli vybrat neskutečných £3800 (asi 110 000 Kč).

Shadwell Basin Centrum a Joshuova rodina jsou nadšeni podporou, která jim takto byla dána. Děkujeme všem.

20120820-141325.jpg

20120820-142430.jpg

NÁŠ FUNDRAISING POKRAČUJE DO KONCE SRPNA.

Jakmile skončí, ze všech dárců budou vylosováni tři, které odměníme drobnou cenou.

Home Sweet Home

Včera bylo patnáctého srpna. Obyčejné, pro nás nijak důležité datum. Nikdo, koho známe, nemá narozeniny, ani jsme se ten den nebrali. Není to národní svátek nebo den zvláštního významu u nás, či v Anglii. Ani počasí neukazovalo nějaké výkyvy. Přesto si tento den dokázal získat svou důležitost v našem životě.
Včera jsme poprvé přišli domů. Přestěhovali jsme se se všemi věcmi z naší cesty, všech šest tašek z IKEY a tunou písku.

A aby informace byla celá, uvádím místa, kde jsme byli mezitím:
Alastair (náš kamarád) – Blackheath, Londýn
Ania (moje kolegyně a kamarádka), hlavní ložnice- Stepney, Londýn
Lucka, Terezka, Filip (Michalova sestra s rodinou) – Liberec
Naše chalupa – Frenštát pod Rdhoštěm
Klara & Otto (naši přátelé) – Opava
Lucka, Terezka, Filip (Michalova sestra s rodinou) – Liberec
Ania (moje kolegyně a kamarádka), ložnice Elly- Stepney, Londýn

A pak jsme se přestěhovali domů!

20120816-063958.jpg

Dnes odjíždíme na dovolenou do Francie.

Čísla

Nevím přesně kolik kilometrů nebo mílí, námořních či silničních, jsme vlastně ujeli. Nebylo to pro nás tolik důležité, navíc trasa i cíl byly hned od začátku dané; ujet celý kruh, a jestli to bylo o dvěstě kilometrů víc či míň, komu na tom záleží.
GPS bylo také po většinu času vypnuté, zapínali jsme jej při přejezdech, každou hodinu nebo dvě, podle potřeby, nebo v mlze.

Víme, že kruh nám zabral 119 dní z Gravesendu do Gravesendu.
Celá cesta trvala 122 dní, tedy přesně čtyři měsíce, jak jsme plánovali, od 1.04. do 31.07. 2012.

Ovšem je tu pár jiných čísel a faktů, které mi přijdou zajímavé.

Pádlovali jsme 94 dní.
Nepádlovali 28 dní, z toho 26 kvůli počasí, 1 psychický odpočinek (po přistání na Lundy), 1 v Gravesendu (byli jsme moc rychlí a museli jeden počkat, abychom nepřijeli moc brzy).

Stan jsme postavili a spali v něm po většinu nocí, z toho 6 jsme byli v 2 placených kempech.
28 nocí jsme strávili pod střechou:

2 v bothy (turistický útulek)
6 v hostelech (Rubha Reid, Thurso a Cullen)
3 v B&B (Wick a Robin Hood’s Bay)
3 v Jachtařském klubu v Gravesendu

14 v domech náhodných a hodných lidí:
3 u Howarda & Gill v Brighton
1 u Mark a Sherril blízko Portsmouth
4 u Barbary & Iana v Burton Bradstock
1 u Tanya & Andyho (MidlifeKayak) v Portscatho
1 u Steva v Aberporthu
1 u Stuarta a Kate v Easdale
2 u Finleyho a Lindy v Aberdeenu
1 u Tima blízko Harwich

Náš výlet byl velmi osvobozující a přiblížil nás k přírodě. Ovšem časem jsme objevili, že holdujeme jendé věci považované za luxus, čistému a voňavému ručníku. A jen sprcha nabídnuta s takovým ručníkem nás uspokojila.

Během tohoto výletu jsme měli sprchu na 16 místech kolem Británie.

Nakonec jsme tu měli malou soutěž, ne mezi námi, ne. Soutěžícími byly sprcha versus vypité lahve whisky.

Bohužel musím říci, že team whisky to prohrál 14 : 16 ve prospěch teamu sprch.

Možná to bylo proto, že kvůli nedostatku času jsme vyjeli lehce nepřipraveni a whisky v lodi chyběla. Pořídili jsme si ji až v Brightonu. Na druhou stranu jsme byli vybaveni mnoha ampulkami, obsahem jeden velký panák, s výbornými nápoji vyrobemými tatínkem mé kolegyně, Zdislawem Dubinskym.
Nakonec jsme spočítali všechny lahve kromě té poslední, zakoupené ve Walton-on-Ness, jelikož to byla jen malá placatka.

20120806-183635.jpg

Co se týče jídl, statistika je velmi jednoduchá. Tento výlet (na rozdíl od jiných)o vaření nebyl. Takže ingrediencí jsme používali velmi málo. Na vaření jsme používali hlavně sůl, těstoviny a pesto, popřípadě nějakou rajčatovou omáčku. Dále pak velkým hitem byla ochucená rýže do mikrovlnky (2minuty na vařiči), hlavně příchuť Čínské rýže se smaženým vejcem, červené fazole v chilli omáčce, kokosové mléko a zelená thajská pasta. Sem tam jsme použili mrkev, cukynu nebo pórek. Jo a uzeniny.

Na svačinu jsme mívali tortilly (krásně se na rozdíl anglického chleba skládují), mazací sýr, tvrdý sýr, salámy, ketchup, hořčice, majonézu. Občas jsme přidali papriku nebo okurku.

Nepostradatelné pro nás byly české polévky (asi 30), Gulášová jako vždy nejoblíbenější.

Použili jsme asi 480 čajových sáčků Roibos a 1,5 kila cukru.

Nejoblíbenější energetické tyčinky byly Marsky, Chunky KitKat, Wagónová Kola (zeptejte se Michala) a jedny co si nepamatuji jejich jméno.
Dále výběr českých sušenek, poctivě importovaných během několika výletů i poštou, Mily, Sojové Suky, Margotky a Horalky.

20120806-182642.jpg

Ostatní výživa byla svěřena do rukou místních zdrojů a kuchyně. Nakonec jsme zjistili, že nás nejvíce přitahovaly stejky a lokální mořské úlovky a mořské plody. Také jsme takto doplňovali vitamíny, zeleninu.

Samozřejmě káva a dorty měly své místo a bylo jich nepočítaně.

20120806-183131.jpg

Tak, to by byla ta nejdůležitější fakta a statistiky z tohoto výletu.

Finanční stránka expedice?

Jakkoliv byly výdaje velké, musím říci, že to stálo za to.

Každý jsme byli 5 měsíců bez příjmu a na vše jsme museli ušetřit předem. Proto jsme museli i pronajmout byt.
Celkem nás to stálo:
asi 150 000 vybavení
asi 85 000 útrata během expedice (menší množství dortů by to stáhlo na polovinu, ale my jsme tyto chvíle využívali k dobíjení elektroniky a získání signálu na uploadnutí blogu)

Lidé, kteří ocenili naše výkony nebo články, popřípadě je zaujala práce námi prezentovaných charitativních organizací, přispěli skoro 120 000.

POHLED ZPĚT

Když jsme vyjížděli na naší cestu, nevěděli jsme co očekávat. Vzdálenost, kterou jsme měli ujet nás ohromovala. Myšlenka na čtyři měsíce na cestě strávené děláním jedné věci nás děsila. První týden byl jak jsme očekávali, těžký. Potom jsme se pomalu začali dostávat do rytmu, našli jsme denní rutinu. Začali jsme být víc doma v prostředí kajakové expedice. Opravdový průlom přišel, když jsme dojeli na konec Lyme Bay (po 3 týdnech). V té době už jsme zažili vše: dobré a špatné počasí, dobré a špatné noci ve stanu, únavu, bolest, slunečné dny v kajaku, protivítr, dlouhé nošení lodí, rozbitý materiál, každodenní balení, žádný postup a konečně nějaký postup.

Naše cesta pomalu dostala tvar. Pomalu jsme přišli na to, co chceme a co můžeme. Také motivace ke zvládnutí celého počinu se lépe utvořila.
Samozřejmě, že jsme chtěli zakončit cestu, kde jsme začali, ale měli jsme také menší cíle. Já samé to chtěla zvládnout alespoň za Land’s End, přišlo mi to dost daleko, a jen jsme doufala v zastávku v kafi na Cape Wrath. Michal doufal, že se do toho dostanem tak, že to dojedeme až do cíle a jen někam.

Ale jak už jsme řekla, hlavně jsme si to začali opravdu užívat. Také jsme konečné začali mít čas i na psaní blogu. Začali jsme potkávat lidi, a lidé se stali důležitou součástí naší cesty. Každý komentář, esemeska, email a setkání byli velmi důležité. Věďeli jsme, že nejsme sami, že nás lidé sledují, mají o naší cestu zájem, čtou si náš blog. Původní myšlenka, vytvořit interaktivní záznam z cesty pro lidi, se změnila na interaktivní blog pro nás. Občas jsme přemýšlela nad článkem a v duchu jsme viděla jména z komentářů a přemýšlela jak se jim to bude líbit, co řeknou, jakou informaci přidají.
Jeli jsme jen ve dvou, a my jsme zvyklí být jen spolu, a ne, nemusíme si pořád něco vykládat. Ale bylo to dobré a zajímavé mít díky blogu i jiné lidi sebou na cestě. Také nám to dalo nová témata k hovoru, snad nikdo moc neškytal.

Jak už jsme řekla, motivace se vyjasnila, ale také se měnila během naší cesty. Když jsme vyjeli, měli jsme cíl na každý den, ovšem brzy jsme zjistili, že takto to dlouho nevydržíme. Ne vždy jsme k cíli dojeli a najednou to začalo ohrožovat náš pocit z dobrého dne. Zatímco já jsme byla spokojená, kam jsme dojeli a chtěla jsme si místo užít, Michal pořád sledoval, že nejsme kde chceme, a že zítra musíme dále, více, tvrdě ji a tak. Našťestí mu to dlouho nebydrželo. Nakonec jsme se rozhodli si to jen „užívat“ s několika dílčími cíly. Chtěli jsme být v Severním Cornwally na konci dubna (skoro), ve Skotsku prvního června (s přehledem), u Aberdeenu v červenci (tak tak), doma (to jsme nevěděli).

Toto nám dodalo potřebnou flexibilitu. Ale pak přišel čas to ukončit. Jakmile jsme dosáhli Anglické pobřeží, byli jsme na závěrečném úseku. Potom, jedno ráno na Holly Islandu, jsem se rozhodla, že už stačilo, opravdu jedeme domů. Spočítali jsme vzdálenost, našli vhodné datum, vydělili a vyrazili jsme. Dny, cesta, pádlování začalo být podřízeno jednomu cíli, jet a dojet v určitém čase. Ujetí vzdálenosti nás uspokojovalo, neujetí nikoliv. Měli jsme tři dny navíc pro co by kdyby, a dva jsme použili, to nás činilo ještě více nervóznějšími.
Na druhou stranu, dny byly jednoduché, vstát, sbalit, pádlovat dokud to šlo (proud, vítr, světlo, síla), přistát, spát a znova. Jídlo nebylo podstatné dokud jsme neměli hlad a měli dostatek energie.

Jsme ráda, že jsme si vyzkoušeli i takový přístup. Vidět postup a přibližování se cíle bylo uspokojivé, ale celou cestu bychom takto nevydrželi.
Cesta trvala čtyři měsíce, což je dlouhá doba. Nebylo možné soustředit se jen na jedno, pádlovat. Bylo důležité také žít normální život a také si užívat. Británie není opuštěné místo uprostřed ničeho a bylo by velmi těžké toto předstírat a ignorovat to, co civilizace přináší. Pro nás to nebyla postel a sprcha každý den, luxusní zábava nebo televize, bylo to prostředí okolo nás a možnost si užít to, co nabízelo. Takže dobrá káva a dort, restaurace podávající čerstvý lokální úlovek, zajímavosti a lokální historie. Samozřejmě, když někdo nabídnul postel a sprchu s čistým ručníkem, nevadilo nám se stát hosty.

POSLEDNÍ PÁDLOVÁNÍ NAŠÍ CESTY

Včera jsme pádlovali na Temži poslední úsek.

Nejdřív jsme se snážili závodit a udržet rychlost s těmi většími.

20120801-081538.jpg

Potom jsme dojeli k Bariéře. Snažili se ji před námi zavřít, ale proklouzli jsme.

20120801-081637.jpg

20120801-081657.jpg

Ten kabel, který natahovali přes řeku v den našeho odjezdu, a který nás o několik hodin opozdil, tam stále je.

20120801-081754.jpg

Na Canary Wharf nám vyrostly nové jeřáby, pomalu, ale jistě, se k nám (domů) blíží.

20120801-081835.jpg

Ten samý víkend také natírali náš most. Moc pěkně.

20120801-081909.jpg

Tady je Michal smějící se, když projížíme kolem naší lokální pláže.

20120801-081944.jpg

Také jsme se zastavili v naší lokální hospodě na poslední kafe našeho výletu, byli jsme trošku brzy. Policie nás našla a přijela nám věnovat dlouhodobou pozornost, jsme prostě slavní.

20120801-082022.jpg

20120801-082043.jpg

Na Greenwich parkuje nová válečná loď.

20120801-082125.jpg

A pak jsme byli tam. Nebo tu? Prostě jsme dojeli, přistáli, lodě byly vyneseny po schodech na břeh. Lidé že všech koutů Británie nás přišli přivítat: Jean-Pierre a Berryl z Islingtonu, Andrew z Hamptonu/Skotska, Mark z Dorsetu, Ann z Essexu, a pár místních a dětí ze Shadwellu.

20120801-082210.jpg

Zbytek odpoledne byl stráven vybalováním, mytím a sušením, kde hlavní roli sehráli JP a Ann. Pak jsme se věnovali jídlu, abychom plynule přešli k BBQ v našem klubu. Berryl a Sarah nám upekly dorty, poslední během této cesty.

20120801-082249.jpg

20120801-082310.jpg

Potom nás Alastair odvezl k sobě domů, protože v našem bytě až do konce měsíce bydlí někdo jiný.

Naše zkušenosti s vybavením

Teď na konci naší cesty je třeba popsat a shrnout vybavení, které jsme použili.

TIDERACE XPLORE (napsal Michal)

Když jsme se chystali na tuto cestu, bylo mi řečeno, že obeplutí Británie se odrazí na opotřebení lodi jako její normální upotřebení po dobu deseti let. Pochopitelně jsme začali hledat ty nejlepší lodě pro tento účel.

Udělal jsme seznam toho, co jsme očekával od expediční lodě.

POHODLÍ/KONTROLA LODI
Věděli jsme, že nám to potrvá čtyři měsíce obpádlovat Britské pobřeží, a že v lodi strávíme mnoho hodin, často bez možnosti přistání a vystoupení. Hledali jsme opravdu pohodlné kajaky, ale také jsme chtěli mít v nich plnou kontrolu. Toto je vpodstatě o kokpitu, jeho tvaru a velikosti.

OBJEM
Nehledali jsme velké kajaky. Ideálně jsme chtěli lodě spíš menší s velkým objemem v komorách.

ODOLNOST
Z jasných důvodů jsme hledali ty nejodolnější a nejpevnější kajaky.

VÝKON
Britské vody nabízejí všechny možné podmínky, jaké si člověk může představit: klidnou vodu, tideracy, surf, vítr, různé kombinace vlnění a proudů. Hledali jsme proto lodě, které by toto vše zvládli.

Jakmile jsme věděli, co od kajaku očekáváme, začali jsme takový hledat. Byl tady, ale jeden malý problém, poslední dva roky jsme pádloval Tiderace Xplore a ten se stal mojí základnou, od které se vše odvíjelo a se kterou jsem vše porovnával.

Musím přiznat, že většina lodí, které jsme zkusili se nemohly srovnávat s kokpitem od Tiderace. Často to bylo kvůli tvaru sedátka a zádové opěrky, a bylo jedno, kolik vycpávek bylo použito. Hlavní důvod, proč jsem se nepodíval na žádnou loď dvakrát, byla nízká přední paluba (horní strana kokpitu) a špatná poloha opěrek na stehna. Prostě nebyl důvod si vybrat loď, ve které budu mít křeče ze sezení s nohama od sebe jako žába. A už vůbec nebyl důvod mít nejlépe performující kajak, ale s kokpitem, který by neumožňoval toho plně využít.
O objemu toho není moc, co říci, čísla hovoří jasně. Existují větší a širší lodě než Xplore, ale skoro žádná z nich nemá více místa v komorách.
Co se týká odolnosti, tam jsme nepochyboval. Přece jen jsme svou původní loď dost použil a zneužil během hraní si a ježdění mezi skalami, ne vždy bez nehody, a nikdy se mi nepodařilo poškodit víc než jen gelcoat (vrchní vrstu).
Co se týká výkonu, tak tam toho není mnoho, co jeden očekává od expediční lodě. To je většinou ať jede rovně za jakýchkoliv podmínek. Něco, co by měl dělat každý kajak, a Xplore není vyjímkou.

20120730-195246.jpg

Teď, kousek od cíle, jsme skončili první dekádu v použití kajaku. A tady je, co jsme se o nich dověděli.

Co se týče objemu, nám se do lodí vešlo vše, co jsme chtěli, včetně dvou skládacích kempovacích židliček. K tomu pár věcí navíc, které jsme pak vyložili a zanechali v půli cesty.
Co se týče pohodlí, tam lodě předčily naše očekávání, žadné křeče. Mohli jsme pádlovat až patnáct hodin bez vystoupení. Kokpit byl prostorný, takže se poloha nohou mohla měnit podle chuti a potřeby aniž by člověk ztratil kontakt s lodí a tím i kontrolu nad ní.
Loď, i když byla plně naložena, se stále zdála rychlá. Současně ani jednou za žádných podmínek nebyl problém se stabilitou lodi.
Směrová stabilita byla dobrá po většinu času. Jeden si jen musel dát pozor na rozložení nákladu. Pokud to nebylo vyrovnané, potom během bočního nebo zadního větru se loď bez skegu (kormidýlka) stáčela. Ovšem s vyrovnaným nákladem skeg zvládal většinu situací, a my museli vyrovnávat náklonem jen trochu a občas.

Odkud se tedy vzalo těch deset let opotřebení? Hlavně z přistávání. Natalie musela stavět častěji než já, a tak jsme občas stavěli na né úplně nejlepších místech mezi skalami nebo na kamenech. Mnoho přistání bylo tvrdých a párkrát byly lodě mořem vyvrženy na pláž.
Také jsme měli problém nést plně naložené lodě (80kg) na nerovném či kamenitém terénu a často jsme je museli táhnout nad hranici vody, vybalit, a teprve potom nést.
I když jsme věděli, že lodě jsou pevné, stále nás překvapuje, kolik toho vlastně vydržely. A když se zeptáte Natalie jaká je její loď, řekne: „Stále nablýskaná“.

Jako expediční lodě se ty to lodě velmi osvědčily, a my je použijeme zas a znova. Jako loď na každodenní rozmanité použití? Jak už jsme řekl, používal jsme Xplore už před tím, a tak vím, že tato loď je skvělá jak pro kempovací výlety, tak pro hraní mezi skalama, či v surfu.
Nemůžu a ani nechci ji porovnávat jak rychle nebo jak snadno se otočí na pětníku v porovnání s jinými. Co, ale vím je, že tahle se dobře pádluje plná či prázdná, a dobře se v ní na vodě cítím. A to je to, co je pro mě u lodi důležité.

RAAB PÁDLA

Během našich předešlých pádlovacích výletů jsme používali různá pádla. Moje bylo Lendal, Michal používal Werner. Na tento výlet jsme věděli, že každý budeme potřebovat ještě jedno záložní pádlo. A byli jsme velmi rádi, když nám je česká firma Raab poskytla. Tyto firma vyrábí pádla už dlouho, ale její specializací jsou pádla závodní. Toto bylo jejich první seakayakové pádlo.
Už když přišla, byli jsme překvapeni jejich vzhledem. Některá pádla, která jsme měli možnost před tím vyzkoušet proti nim vypadala jako vyrobená doma na koleni.
Během pádlování se prokázala jako ta nejlehčí a přitom velmi silná. A tak naše původní pádla se rychle stala pádly záložními.
A i když se během cesty u nich projevily drobné nedostatky, stále jsme byli velmi spokojeni, že je máme. Tato pádla mají trošku větší listy než naše původní. To nevadilo dokud jsme nepádlovali několik hodin vkuse proti silnému větru. Firma už má ale řešení, druhou verzi s menšími listy. A protože každý, kdo opravdu na kajaku jezdí má mít pádla dvě, už se těšíme až je budeme mít. Druhý nedostatek se projevil u spojky. Byla to první verze dvoudílného pádla a originální spojka bohužel odešla. Ovšem nic, co by pořádná oranžová páska nevyřešila. Mezitím firma vyrobila spojku novou, která vypadá velmi dobrě a nám bude vyměněna. Už se těším.
I přes tohle musím říct, že tyto pádla jsou zatím ta nejlepší z pádel s euroblades (tvar listu), která jsme odzkoušeli a použili.

20120730-195548.jpg

PALM Bunda (napsala Natalie)

Během této cesty jsme na vodě používali bundy Oceana od firmy Palm. Kvůli problémům se suchý mi obleky jsme tyto bundy používali skoro pořád. Příjemně nás překvapily. Začalo to už doma, Michal ji vybalil a oblékl. Do té doby si myslel, že jeho předešlá bunda je pohodlná a ani se mu zkoušet novou moc nechtělo. No a jak si ji zkusil, už ji zase nechtěl sundat. Že začátku si sice nebyl jistý kapucí, ale dlouhodobé pádlování v dešti a větru jej brzy přesvedčilo. Také při vyjíždění v surfu kapuci ocenil.
Mě se zase líbí dvojité zapínání u krku. Vnitřní mi zajistilo sucho a vnější límec teplo a pohodlí. Během pádlování jsme pak ocenila tvar manžet, jsou na spodní straně vykrojené, ale z vrchu přesahují až na hřbet ruky a dodávají ji ochranu.
Nebudu popisovat všechny detaily na bundě, některé pro nás moc důležité nebyly, třeba kapsy. Bundy ovšem splnily všechna naše očekávání, byly pohodlné, vydržely celou dobu, i když a nimi nebylo vždy pěkně zacházeno.
Neměli jsme příležitost je nikde opláchnout od soli, která na nich tvořila silnou vrstvu. Nikdy se k nepodařilo úplně proschnout mezi použitím a uschovány byly vždy jen v IKEA tašce v předsíňce stanu.
Od touring bundy neočekávám, že zůstanu úplně suchá při převrácení nebo rolování, ale tato bunda mě překvapila, že i při výjezdu v surfu lámajícím se o nás nebo po celém dni silného deště, jsme stále byli suší.
Tuhle bundu zařadíme mezi naše oblíbené kousky a zatím nebudeme hledat jinou alternativu.

20120730-201812.jpg

OVERBOARD Suché vaky

Na tento výlet jsme použili suché vaky od firmy Overboard. Na našich předěslých výletech jsme používali vaky od jiných firem, takže můžeme porovnávat.
Když jsme začali balit, přišly mi tyto vaky trochu tuhé a špatně se mi těsnaly do komor. To, ale brzy povolilo a problém vymizel. Na druhou stranu tuhost a pevnost materiálu zajistila, že po čtyřech měsících neustálého balení, tahání, rvaní a mačkání vypadají vaky jako nové s minimálním opotřebením.
O suchých vacích se toho moc psát nedá, většina lidí od nich očekává jednu funkci, udržet věci v suchu. A to tyto splnily na jedničku.
Na Overboardu je vidět, že o svých výrobcích přemýšlí. Mají velkou rozmanitost ve velikostech, několik tvarů a barev – tolik důležité, když má člověk vše sbalené v mnoha sáčcích. Krátce jsme použili i jejich obal na notebook a nebáli se vody, déle jsme pak používali jejich obal na iPad a tady jsme se vůbec nebáli.
Po čtyřech měsících pytle vypadají jako nové a hlavně se dají použít zase a zase.

20120730-201931.jpg

VYBAVENÍ NA ZEM

HANNAH Outdoor Equipment nás vybavila oblečením na zem a věcmi na kempování. Jedna z věcí, která se nám velmi osvědčila byly soft shellové kalhoty. Měly několik předností, byly pohodlné, pevné, rychle schnoucí, větru odolné a přežily čtyři měsíce bez vyprání.

Další vybavení, kteněžně pro nás stalo nezbytné byla Pertexová bunda s izolací PrimaLoft. Byla výborná proti větru, lehké mu dešti, ale hlavně hřála a zůstala stále suchá i ve slaném mořském vzduchu.

20120730-202027.jpg

Gravesend

Gravesend, kde „graves“ znamená „hroby“ a „end“ „konec“. Je mnoho verzí odkud jméno města pochází. Jedna hovoří o původu ze slova „grafs-ham“ nebo-li „konec zářezu“ (grove). Jiná pochází ze Saxonského Gerevesendu, konec území Portreve. Někteří místní si myslí, že to pochází z toho, že až sem sahaly hroby obětí Londýnské morové rány, a odtud tedy jméno „Konec-hrobí“. Narozdíl od princezny Pocahontas, v roce 1617, my jsme zde v hrobě neskončili. Ovšem i pro nás zde něco skončilo, naše okružní cesta kolem Britského pobřeží.

20120730-191409.jpg

Odtud už jsme opravdu na cestě domů, zpět do města, a hlavně na Shadwell.
Dnešní návštěva Gravesendu se od té poslední, před čtyřmi měsíci výrazně lišila. Tenkrát jsme byli na začátku naší cesty a nevěděli jsme, co očekávat. Kromě rychlojídelny s velmi mezinárodní kuchyní jsme nic neviděli.
Tentokrát jsme zjistili, že Gravesend je docela pěkné město s bohatou historií ovlivněnou jeho polohou jako strategické místo na cestě mezi mořem a Londýnem jak po vodě, tak i po souši.
Ovšem ještě jsme byli pod vlivem rutiny naší předchozí cesty. Bylo to zvláštní nechodit městem se suchými vaky v rukou, plnými cenných věcí a iPadem. Nemuseli jsme se strachovat o lodě zanechané na pláži a doufat, že jsou dost těžké na to, aby je někdo odnesl, a že oblečení je dost mokré na to, aby je někdo chtěl.

20120730-191700.jpg

Dnešní oběd byla příjemná chvíle bez nutnosti rychle psát blog. Mohli jsme si sednout k jakémukoliv stolu a ne jej vybírat podle dostupnosti a množství zásuvek. Ani jsme se nemuseli radovat s možnosti WiFi, něco, čeho se nám od Skotska nedostávalo.

20120730-191556.jpg

Dokonce zde měli i sojové mléko na cappuccino (normální mi nedělá nejlépe).
Takže i když něco pro nás skončilo, něco jiného zase začíná. Můžeme zase částečně začít žít naše normální životy. Říkám částečně, protože náš byt je stále ještě obydlen někým jiným, ale což, ještě jsou stále prázdniny, takže na úplnou stabilitu je ještě dost času.

119 dní a kruh je uzavřen

Dnes odpoledne jsme dojeli do jachtařského klubu v Gravesendu. Na tomto místě jsme strávili první noc na začátku naší cesty okolo Británie.

20120729-225753.jpg

20120729-225949.jpg

20120729-230008.jpg

Když jsme vytahovali naše lodě na břeh, uvědomili jsme si, že přesně tohle jsme už jednou dělali. Pak nám to došlo, právě jsme objeli Británii.

20120729-230518.jpg

20120729-230547.jpg

20120729-230615.jpg

20120729-230644.jpg

Ovšem naše cesta ještě neskončila, ještě musíme dojet v úterý do Shadwellu.

20120729-230804.jpg

20120729-230826.jpg

S větrem o závod II

Druhá část dne byla úplně jiná než první. Nejprve ovšem o jídle. Po zmrzlině a kávě se šlo na oběd. Sehnat oběd na Convey Islandu není úplně jednoduché, nakonec jsme našli hospodu/zábavní centrum, kde si člověk objedná a zaplatí jídlo a za chvíli mu je přinesou od vedle z bufetu. Jídlo je pěkně naresvírováno v papírové krabici, jsou u toho omáčky, plastová vidlička, ubrousek, prostě ráj.

20120729-215200.jpg

Taky jsem vyfotila základ stravy lidí bydlící v těchto končinách a v Londýně vndřívˇejších dobách, ústřice a škeble. Jedno staré anglické úsloví říká:“ Přišel odliv, je prostřený stůl“. To jenom teď většina lidí, já taky, jí škeble a ústřice a jiné jen, když se jim to přinese nachystané na talíři.

20120729-223107.jpg

20120729-223136.jpg

Potom se počasí už jen zhoršovalo a zhoršovalo. Nejdříve to vypadalo, že nic neuvidíme, hlavně lodní koridor. Potom, že ani nevyplujeme, pěkně to bouřilo. No vypluli jsme a hned se přidal vítr.

20120729-215351.jpg

20120729-220250.jpg

20120729-215429.jpg

20120729-215507.jpg

Jeli jsme, pádlovali, bojovali a nakonec dojeli do Gravesendu. Zde zůstaneme na noc. Hned při jeho vstupu se k nám přidal člun a už nás kontrolovali, kdo jsme, kam jedeme, proč, a tak. Gravesend je poslední přístav před Londýnem, kam v době Olympiády můžou přijet cizí lodě, dál už je nepouští. Naštěstí dnes tam ještě nejedem, a pak, my nejsme cizí, my se přece vracíme domů.

20120729-220340.jpg

20120729-233804.jpg

20120729-233838.jpg